S kyslíkem na palubě… 2. Díl - Hypoxie a ti další

02.02.2015

 

    V tomto dílu našeho krátkého seriálu bych se rád věnoval rizikům provádění letů ve vyšších nadmořských výškách. Každý držitel PZ způsobilosti pro motorová letadla se učil v základním výcviku o vlivu nadmořské výšky na výkonnost spalovacího motoru. Tak jako nedostatek kyslíku nepříznivě ovlivňuje spalování směsi a výkon leteckého motoru. Tak ovlivňuje i lidské tělo které je v nepřetlakovém letounu vystaveno stejným atmosférickým podmínkám. 

 

Atmosféru můžeme rozdělit podle reakcí organismu na pobyt ve výšce na několik pásem

0–2 km – indiferentní pásmo – člověk netrpí obtížemi a nemusí využívat kompenzační mechanismy

2–4 km – pásmo úplné kompenzace - kompenzační mechanismy (viz hypoxie) stačí pokrýt nedostatek kyslíku. Nad 3 km mohou nastat obtíže

nad 4 km – pásmo neúplné kompenzace – kompenzační mechanismy nestačí, je nutné použít kyslíkového přístroje. 

nad 6,5–7 km – kritická zóna – dlouhodobý pobyt není možný

nad 12 km – tlakový spád kyslíku je obrácený (ve volné atmosféře by kyslík nepronikal z plic do těla ale naopak), je nutné použít přetlakovou kabinu

Euforická fáze – Podobá se lehké opilosti.(Je to ostatně totéž. Opilost je forma hystotoxické hypoxie) Dostavuje se dobrá nálada, jemné poruchy logického myšlení, ztráta sebekritičnosti, pocit tepla v obličeji, jemné poruchy barvocitu a hloubkového vidění.

Hypoxická fáze – Podobá se těžké opilosti. Nastává úzkost, nevůle, těžké poruchy logického myšlení, motoriky, paměti. Objevují se dechové obtíže. Můžeme pozorovat cyanózu (zmodrání sliznic a kůže). Zorné pole se zužuje, nastává úplná ztráta barevného vidění. Těžká hypoxie končí bezvědomím a smrtí.

 

    Příznaky jsou individuální, ale u každého zůstávají stejné a s věkem se nemění. Proto se letecký personál v Ústavu leteckého zdravotnictví seznamuje s hypoxií v podtlakových komorách, aby jí mohl rozpoznat a bránit se jí.

 

    Hypoxická hypoxie je nedostatečné zásobení organismu kyslíkem z důvodu nedostatečného okysličení krve. Mohou se s ní setkat lidé pracující ve velkých nadmořských výškách tzn. zejména horolezci (znají ji pod názvem výšková nemoc) 

                       

    Způsobuje ji malý parciální tlak kyslíku nebo jeho malá koncentrace ve vdechovaném vzduchu. Tlak vzduchu, tudíž i parciální tlak kyslíku (pO2) s nadmořskou výškou klesá. Transport kyslíku tělem ze vzduchu v plicích až k buňkám je založena na principu difuze tzn. kyslík se pohybuje ve směru tlakového spádu. Pokud klesá parciální tlak kyslíku ve vdechovaném vzduchu, klesá zároveň tlakový spád mezi ním a buňkou a tím i množství přepravovaného kyslíku.

 

    Odolnost člověka vůči hypoxii je u každého jiná, vrozená a nedá se ovlivnit. Získaná odolnost se vyskytuje u personálu jež je dlouhodobě vystaven působení prostředí s nižším tlakem vzduchu. Typicky obyvatelé výše položených míst a horolezci. Velmi negativně ovlivňuje odolnost proti hypoxii kouření a pobyt v zakouřeném prostředí. Dochází ke snížení množství kyslíku v krvi a navázání oxidu uhelnatého na hemoglobin.

    Normálně je 97 % kyslíku v krvi proudící z plic do periferních tkání vázáno na hemoglobin (Hb). Zbývající 3 % jsou fyzikálně rozpuštěné v plazmě. Vazba kyslíku na hemoglobin je samozřejmě reverzibilní. Pokud je pO2 vysoký, kyslík se váže na hemoglobin (př. plicní kapiláry), pokud je pO2 nízký, kyslík vystupuje z vazby s hemoglobinem (př. tkáňové kapiláry). 

 

    Fyzikálně rozpuštěný kyslík zaujímá objem 3 ml v 1 litru krve, vázaný na hemoglobin pak okolo 197 ml. To proto, že 1 g hemoglobinu váže až 1,34 ml kyslíku a průměrná koncentrace hemoglobinu v krvi je 150 g/l. V 5 l krve je tedy přibližně 1 l kyslíku.

 

    Krev odtékající z plic má tedy pO2 95 mm Hg, což znamená, že saturace kyslíkem je průměrně 97 % (viz vazebná/disociační křivka kyslíku). Krev odtékající z periferních tkání má průměrně pO2 40 mm Hg, takže její saturace je 75 %. 

    Hemoglobin se sytí kyslíkem podle parciálního tlaku kyslíku. To znázorňuje saturační křivka. Ta má jednoznačně esovitý tvar, což dokazuje, že deoxyhemoglobin má nižší afinitu ke kyslíku než oxyhemoglobin. S každou navázanou molekulou kyslíku se afinita hemoglobinu ke kyslíku zvyšuje.[1] Zároveň to ukazuje na fakt, že i při poměrně vysokém snížení parciálního tlaku kyslíku v krvi se saturace hemoglobinu výrazně nezmenší.

 

    V krvi, která je z 97 % saturována, je na 100 ml krve 19,4 ml kyslíku vázaného na hemoglobin. Po průchodu tkáněmi se tato hodnota sníží na 14,4 ml O2 (pO2 40 mm Hg, saturace 75 %). Z toho vyplývá, že normálně se z krve do tkání uvolňuje 5 ml O2 z každých 100 ml krve (z 5 l krve je to 250 ml O2). 

Za normální se považuje hodnota saturace na úrovni 95-99% Kupříkladu nemocniční personál sleduje u pacientů hodnoty 96-98%

 

    Pro potřeby sledování saturace se využívá přenosných Oxymetrů

                                         

 

Petr Kratochvíl

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka