Jak se dělá... sólo!

01.05.2014


To slovo normální pozemšťan většinou vysloví nebo slyší v konotaci s hudebním či sportovním výkonem jakéhosi odvážného jedince. Student v pilotním výcviku o něm slyší prakticky od začátku a má to takový tajemný nádech. Vypadá to jako dost důležitý moment  a v životě pilota je to takový první opravdový křest ohněm. O tom svědčí i fakt, že spousta profesionálních pilotů si nepamatuje žádný ze svých letů tak dobře, jako první sólo.



Čas strávený před ním je v podstatě jedno velké soustředění. Potřebujete instruktorovi dokázat, že na to máte, takže se snažíte létat poctivě a předpisově okruhy, snažíte se o velmi hladká přistání a... ono se to jako na potvoru zrovna párkrát nepovede. Takže se snažíte znovu a znovu a do toho trénujete vysazení motoru po rozjezdu, po vzletu na dráze i na okruhu, kde musíte doplachtit buď před sebe, nebo se pokusíte vrátit zpět na dráhu svého letiště. Samozřejmě podle aktuální polohy, ve které se právě nacházíte. Potom ještě trénujete vybírání pádu, kdyby přece jen náhodou. A když tohle všechno splníte a získáte si důvěru svého učitele, dostanete nálepku do zápisníku letů, že Vás autorizují a můžete se připravit, začíná ta nejúžasnější „jízda“ Vašeho života!

Anička Polánecká mi přeje hodně štěstí, připomíná naposledy co by, kdyby a odchází směrem k afisu. Bude mě dozorovat z něj, a tak máme možnost spolu komunikovat přes radio, kdyby bylo třeba. Protože je čtvrtek a čas oběda, v LKLT se na okruzích budu prohánět jenom já, z čehož mám upřímnou radost. Navíc fouká pouhopouhé 3 knoty, viditelnost velmi dobrá a k mojí další radosti je dráha v používání 05 pravá. Takže si udělám naposledy pre-flight check, připravím letadlo na vzlet a hlásím se. Když stojím v ose dráhy a dávám plný plyn, překvapivě konstatuji, jak rychle nabírám rychlost, v malé cessně je o jednoho pasažéra méně velice znát a v 50 knotech zvedám letadlo vzhůru k nebesům. (Zapomněla jsem se zmínit, že jsem se pokoušela si svůj první samostatný let nahrát na video, ale krátce po startu mi foťák spadl z palubní desky a pochopitelně jsem po něm nešátrala. Protože jsem myslela, že stále natáčím, zřekla jsem se různých pokřiků radosti a komentářů, vzápětí se ovšem ukázalo, že foťák se pádem vypnul a z videa je pětisekundový záběr na točící se vrtuli, bohužel.)

Takže dolétávám první zatáčku a nepřítomnost svojí instruktorky si uvědomím právě teď, při pohledu na berany pravé strany kokpitu, které se různě pohybují a za nimi nikde nikdo. A pak mi to dojde (no já jsem tady fakt sama!!! Nastane sekundový šok). Naštěstí se můj mozek zaměstná bodem, ve kterém se mám začít točit, takže pochybnosti jsou zahnány a soustředím se na opisování nového letňanského okruhu. K druhé zatáčce je to kousek a jakmile ji dotočím, očima hledám dráhu, která má být více méně paralelně se mnou, na pravé straně si potvrzuji komín a u něj vím, že začínám s úkony pro polohu po větru. Hlásím do rádia kde jsem (a snažím se to dělat jako někdo, kdo to dělá dvacet let každý den, ale asi mi to moc nejde:-)), kontroluji pásy, palivový kohout, směs, rádio, odpovídač a zapalování. Vytáhnu karburátor, snížím otáčky motoru a před třetí zatáčkou dávám klapky dvojky. Dotáčím a směřuji na metro, dolaďuji rychlost na 60 knotů, před poslední zatáčkou dávám plné klapky a s motorem staženým na volnoběh mířím do dráhy 05 a hlásím finále afisu. Strašně se soustředím, aby přistání bylo, jak má být a s bouchnutím koleček s úsměvěm zjišťuji, že jsem na zemi, živá a zdravá. Odtaxuji zpět na dráhu a líbí se mi to tak, že se hned ženu zpátky na vzlet.

Procedura se opakuje ještě dvakrát, tak to máme v osnovách. Aby si student odlétl své první sólo, musí dělat alespoň 3 okruhy (3 vzlety, 3 přistání). Když dosedám naposledy, jsem tak hotová, že mám chuť po vypnutí motoru vylézt ven a rozplácnout se do místního trávníku (taky mám chuť skočit své instruktorce kolem krku, zpívat a křičet radostí, jenže když se mě Anička zeptá, jaké to bylo, dokážu ze sebe vypravit jen: super!). Prostě se mi jaksi nedostává slov, jen se v mém obličeji značí přihlouplý štastný výraz, asi jako když je Vám 15 a máte za sebou první rande. Jsem pod takovou záplavou endorfinů, že zpět autem jedu 90km/ hod tam, kde mám jet 50 a je tam radar. Musím jet ale ihned do práce, vítězného panáka si musím nechat na jindy (ona se nějaká příležitost naskytne).

Takže milí studenti, věřte, že jestli jste někdy pochybovali o tom, zda do létání máte jít, dejte si sólo a budete znát odpověď:-) Děkuji Aničko, že jsi mě naučila létat!!!


 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Solo

Odpovědět

Datum : 03.05.2014 22:57, Vložil : Honza

To je hrozná reklama na Aničku :D

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka