Pilot vlekař

13.05.2014


Kvalifikaci vlekaře si může udělat každý soukromý pilot, který splňuje následující minimální požadavky pro zahájení kurzu. Nálet aspoň 30 hodin jako PIC a 60 vzletů a přistání před dokončení kurzu. Zájemci pak musí podstoupit trénink, který se skládá z teoretické a praktické části.


Narromine, Austrálie. Piper PA25

Je velmi vhodné, aby sami vlekaři znali prostředí z pozice pilota kluzáku. Proto se vyžaduje několik vývozů s instruktorem na pozici žáka ve větroni. Ideální ovšem je, pokud sám vlekař již má plachtařské zkušenosti a oprávnění. Během provádění vzletů za účelem ustředit kluzák ve stoupavém proudu se mu to skutečně oplatí, protože bude umět proudy jednak vyhledat a dokáže v nich kluzák usadit.

Nejčastěji používanými stroji pro vlekání jsou v ČR stále populární a „nestárnoucí“  Zlíny, především Z226 a Z43. Mnohdy se setkáme i s Cessnami 172, Maulí nebo Piperem PA25. Stále populárnější jsou především díky nízkým provozním nákladům ultralighty. Vlečné letadlo však nutně potřebuje dostatečnou zásobu výkonu, kterou ultralighty zpravidla nemají a vlekání především dvoumístných větroňů s těmito malými stroji lze považovat za hazard.


LKRK. Z226

Vlekání má stejně jako všechny druhy létání své výhody i nevýhody. Pilot se musí naučit dokonale kontrolovat rychlost, sledovat větroně a okolní provoz, protože veškerá odpovědnost leží na něm. Přesné dodržování rychlosti je důležité pro zajištění nejkratší možné doby do dosažení zvolené výšky. Ta se pohybuje od 300 až do 1000 metrů nad terénem. Jedná se zpravidla o extrémně krátké lety a tak je vlekání především o vzletech a přistáních. Často po celodenní práci napočítáme jen pár minut strávených v cockpitu. Letouny řady trenér (Z226 apod) navíc mají ostruhu namísto příďového kola a přistávání s nimi je tedy mnohem složitější. Navíc je zde riziko převrácení letadla na vrtuli a tím pádem jeho úplného zničení.

Z hlediska pilotáže je nutné provádět všechny manévry pozvolna, tak aby na pohyb vlečného letounu mohl pilot kluzáku reagovat. Pokud ve větroni sedí méně zkušený plachtař, je vhodné letět na vyšší rychlosti, která nám zaručí, že se nedostaneme do kritické situace ani v případě, že pilot kluzáku nebude schopný kopírovat dráhu a bude se pohybovat vzhledem k vlečné do stran či bude „tahat za ocas“ jak nahoru, tak dolu. Obecně je nejnebezpečnější situací, jaká může nastat tzv. „vyvěšení vlečné“, kdy kluzák nezachytí klesavý proud ( vleky se velmi často provádí v turbulentním či větrném počasí) nebo kdy se pilot vlečné mylně domnívá, že se kluzák již vyplnul. V obou případech dochází k tomu, že kluzák je na laně vysoko nad vlečnou a ta je držena v pádu lanem spojujícím obě letadla. Síla v laně je však v tomto případě tak veliká, že se ani jeden z pilotů nemůže vypnout. Pokud k tomuto dojde v dostatečné výšce, je možné pád vybrat. Jinak je situace téměř neřešitelná. Vlekař a plachtař spolu samozřejmě mohou komunikovat na frekvenci letiště, na kterém provoz probíhá. Pro nižší zatížení frekvence byly zavedeny některé signály s obecnou platností.  Pomocník u křídla držící stojící větroň ve vodorovné poloze dává vlekaři znamení o napnutí vlečného lana před vzletem, vlekař dává znamení pilotovi kluzáku, aby se vypnul máváním z křídla na křídlo, plné rychlé výchylky směrového kormidla mají upozornit pilota kluzáku na otevřené brzdící klapky při vzletu atd…Vlekání je obecně jeden z nejnebezpečnějších druhů létání. Vlekaři jsou často pod tlakem plachtařů, kteří zpravidla požadují časově co nejkratší dobu vleku a nezajímají se o problémy spojené s opotřebováním a spotřebou motorů. Vlekař musí mít neustále na paměti, že má za sebou lano, které vlaje pod letadlem a musí tak přistávat a pojíždět velmi opatrně.


LKRK, zimní provoz

Plachtaři využívají převedším termických proudů. Specifickým způsobem plachtění je tzv. svahování, kdy vlekař dostane větroň na návětrnou stranu kopce, kde vzduch stoupá. Další možnost je vlekání do vlny, kde plachtaři využívají rozvlněného proudu silného větru proudícího kolmo na vysoké hory.

Jako zkušený vlekař se pilot může později dostat na různé republikové závody plachtařů, kde denně vytáhne několik větroňů. Pohybuje se však na malém území spolu s dalšími až 70-ti letadly a tak musí být skutečně obezřetný. Česká republika je plachtařská velmoc, ale mnohem vhodnější podmínky nalezneme v teplejších krajinách jako je Afrika a Austrálie.

Jan Drahota, Instruktor Flying academy



 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka