Jak se dělá PPL - část I.

12.10.2013

     Pokud se i Vaše vášeň pro letectví nekontrolovatelně zvyšuje a už Vám nestačí jen obdivně hledět vzhůru k nebi a o létání jen snít, stojíte na prahu klíčového rozhodnutí: létat? Kde? S čím? Mnozí se spokojí s občasným „vzduchobrázděním“ pro radost v balónu, jiní už se vidí v uniformě Lufthansy jako profesionální piloti. Tak či onak, rozhodnutí začít s létáním mění život Vám samým (a také Vašim nejbližším).

     Začínám pěkně od píky, do známého vyhledavače píšu „jak se stát“ a než stihnu dopsat „pilotem“ , otevírají se možnosti „letuškou, hasičem, modelkou, vojákem“. Vzhledem k první možnosti je patrné, že lásku k létání a uniformám má hodně lidí. Já však dopisuji do vyhledávače „pilotem“ a nacházím své. Pár informací ohledně prvního kroku, kterým je, jak jinak než známé, PPL.  Private pilot licence čili soukromý pilot letounů. Dívám se po leteckých školách ve svém okolí. Protože chci být dopravním pilotem, dívám se po výcvikovém středisku, kde bych mohla udělat všechny potřebné kvalifikace. Abyste mi rozuměli, školu, kde můžete začít od úplné nuly a vylézt jako dopravní piloti s kvalifikací ATPL. 

     Postupným pátráním a pročítáním informací hlavně z internetu volím školu Flying academy v pražských Letňanech.  Vjíždím do areálu Staré Aerovky a matně se mi vybavuje vzpomínka na školní exkurzi absolvovanou před patnácti lety. Kdo by si to byl tehdy pomyslel… Kolem budovy školy v trávě leží torza bývalých stíhaček, plot letiště a u něj zaparkovaná stíhačka a výsadkové letadlo, to vše působí tak nějak letecky – romanticky. A samotná Flying academy? Tváří se přátelsky, na první pohled  je  mi sympatická.

     Jak už jsem uváděla, začínám bez jakékoli zkušenosti s létáním, a to ani ze simulátoru. Jediné, co zatím vlastním je lékařské oprávnění pro dopravní piloty – Medical class 1 (zdravotní způsobilost 1. třídy). Informace o tom, jak ji můžete získat jsem již popisovala ve článku „Do Vídně pro Medical class 1". 

     Po absolvování informačního pohovoru se student advisorem Tondou jedeme na letiště LKLT. Vedle sebe tu stojí pěkně vyrovnané tři Cessny 152 se zvířecími registračními značkami OK-PES, SUP a TUR. Jdeme ke "psovi" a já mohu poprvé v životě nahlédnout do kokpitu malého letadla (do kokpitu airbusu jsem se dostala jednou díky vánočnímu letu do Barcelony a jednomu úžasnému kapitánovi ČSA, který mě usadil vedle sebe na jump seat a tímto mu ještě jednou z celého srdce děkuji!!). Kokpit té "mojí cessničky" mi připadá maličkatý, vylézám na sedadlo pilota a instruktor Martin mi vše detailně a trpělivě vysvětluje (určitě jsem mu položila řadu hloupých otázek, které si už ani nevybavuju, on je ale naprosto profesionálně všechny zodpověděl). Vracím se domů a beru si čas na rozmyšlenou. 

     Jsem zpátky ve Flying academy a tentokrát se mě ujímá sympaťák Ondra, dokonce mi půjčuje učebnici o létání. Znovu mě doprovází k letadlu a dává mi seznamovací lekci, zkoušíme si předletovou prohlídku, děláme zkoušku motoru. Zpátky do třídy a učí mě komunikaci po rádiu. Aspoň, že znám anglickou leteckou abecedu, něco už můžu říct: "Letňany info, oskar kilo papa ikou siera, dobrý den." Na rozloučenou se Ondra ptá: "A s kým budeš lítat?". Odpovídám, že nevím, ale určitě chci někoho zkušeného! Na první seznamovací let mi doporučuje pana Skálu, který má přes 25 000 hodin nálet. "To by ti mohlo stačit", říká s úsměvem.

     Jsem zvědavá. Na první let se hrozně těším, bohužel se dozvídám, že dnes je příliš malá dohlednost, musíme to odložit na další den. Probouzím se a za okny svítí slunce, konečně! Na stanovenou schůzku přicházím 15 minut předem, chci si zopakovat alespoň předletovou prohlídku, ale mám smůlu, pan Skála už je připraven a má radost, že můžeme začít dřív. A protože můj instruktor je zároveň letňanský afisák, na správnou radiokomunikaci klade velký důraz. Poté mi vysvětluje, kudy poletíme. "Poletíme na majk", říká, přičemž já nechápavě tápu v mapě a hledám onen bod. Vidím malý trojuhelník MIKE severo-východně od Letňan, tam poletím!

     Jdeme na to. Naše letadlo se akorát vrátilo a tankuje u stanice. Vidím u něj muže a ženu a světe div se, student je ten muž a ta žena je instruktorka. "To je Anička Polánecká, je dopravní pilotkou, lítá s átéerkem", vysvětluje můj průvodce. Nahodíme motor a šup, hned mám mluvit do radia. Jenže afisák odpovídá rychle a já už se ztrácím, takže pouze papouškuji to, co mi našeptává pan Skála. Přestože mi nabídl tykání, nejsem schopná si na to zvyknout, přece jenom je mezi námi na čtyřicet let rozdíl! A pak, pan Skála je PAN PILOT, s takovým náletem a počtem kvalifikací co má, mu prostě nemůžu říkat "Kamile".

     Dostaneme povolení k pojíždění a já začínám brázdit místní trávník. Letadlo mi dělá esíčkovité zatáčky, moje tělo nemůže pochopit, jak mám řídit nohama a rukou držet plyn. Vůbec mi to nejde, stydím se a jsem ráda, když si řízení převezme zpět pravá strana kokpitu. Vzletáme jako pírko a pan Skála říká: "Vidíš, nic to není, když si letadlo pořádně vytrimuješ, můžeš řídit klidně i malíčkem" a následně mi to předvede. Fouká trochu vítr a když zatáčíme, pěkně to s námi pohazuje. Pomalu si zvykám. Zkusím se chopit beranů a instruktor pouští ruce a směje se. Mně do smíchu není, protože to prostě nemám pod kontrolou, dělám věci, kterým nerozumím a těším se na návrat zpět do LKLT. Je mi jasné, že s panem Skálou už člověk musí mít nějaký základ a říkám si, že se k němu ráda vrátím, až to budu umět. Kéž bych to jednou zvládala tak lehce, jako on! "Byla to velká katastrofa??" ptám se po přistání. "Do rádia jsi mluvila hezky", pochválí mé verbální schopnosti a sdělí mi tak diplomaticky, že vyjádření ohledně mých řídících schopností je lepší vůbec nepodávat. Na shledanou, pane Skálo.

     Uf, na zemi mi začíná všechno pomalu docházet, zaplavují mě hormony radosti a zároveň se trochu třesu. Je mi jasné, že v létání chci pokračovat. Pořád se mi vybavuje obraz sympatické mladé instruktorky a ptám se, jestli bych s ní mohla létat. Dozvídám se, že "Anička je hrozný éro", dokonce, že učí na ČVUT obor Dopravní pilot a umí dobře vykládat teorii. Tahle nabídka se nedá odmítnout. Objednávám se na příští týden na tříhodinovou teorii a těším se.

--
Dana Bauça Sastre

    
                                                                                                          
 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

vzpomínka

Odpovědět

Datum : 03.10.2013 14:37, Vložil : showpilot

Moc hezky napsané, úplně se mi vybavil můj první let ve 14 letech v roce 1990 na letišti Skláře u Mariánských lázní. V podstatě po prvním seznamovacím letu jsem strávil v letounu cca 5 hodin a jezdil po letišti a učil se pojíždět. Situace byla o to složitější, že šlo o Kittfoxe se záďovým podvozkem, takže kličkování je zde standardem, protože přes motor nebylo vidět dopředu.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka