Z deníku leteckého archeologa 32: Dornier 17 : Last Flight!!

13.06.2013

    „Desátého června 2013, půl sedmé večer místního času. Moře na velké mělčině Godwin Sands v English Channel, La Manchi je nezvykle klidné, hladina připomíná zrcadlo, v lehkém mlžném oparu nefouká ani sebemenší větříček. Lana mohutného jeřábu, který má na velkou plošinu GPS Apollo z moře dopravit jediný dochovaný dvoumotorový německý bombardér Dornier 17, se napínají. Naše napětí roste. Podaří se konečně již několikátý pokus o vyproštění stroje, který se v moři ocitl 26. srpna 1940?

    Předchozí pokusy dosud úspěšně torpédovaly „high winds and swells“, příliš silný vítr a vysoké vlny. Slunce se na západě pomalu noří do vln. Na hladině se objevil obrys horního povrchu levé poloviny křídla. „Perfect, fantastic“, vykřikl Joe Prill ze SeaTechu,  jehož tým byl  „special diving contractors“, klíčovým prvkem vyproštění „drobečka“. Neuvěřitelně kompletní stroj, který na zdejší hladině nouzově přistál dvacátého šestého srpna 1940, se, zavěšen na mohutných ocelových lanech, právě vydal na svůj poslední krátký let, po němž jemně dosedl na rozměrnou plošinu GPS Apollo.“.

    Těmito strhujícími slovy popsal včerejší zcela neopakovatelnou událost reportér BBC Nick Higham. „K dalšímu pokusu o vyproštění jsem se pro příznivou předpověď počasí rozhodli dnes ráno. Navíc jsme se zdánlivě nesmyslně rozhodli nepoužít již dříve připravenou a sestavenou rozměrnou kovovou klec, do níž měl být Dornier na mořském dně potápěči upnut, ale náš potápěč Dave Bridger po dohodě s celým týmem provlékl silná ocelová lana pod nosnými prvky stroje, křídly i trupem. V jaké stavu ale Dornier po sedmdesáti letech pobytu v English Channel je, nevěděl nikdo z nás..

    Když se pomalu vynořil, při pevnostně velmi náročném zdvíhání se nerozlomil a se stále nafouknutými pneumatikami hlavního podvozku a přistáním na vodu jen málo ohnutými třílistými celokovovými vrtulemi dosedl na prám, dá se naše nadšení popsat jen stěží“, popisuje neopakovatelný moment Joe Prill. “We have her flying in a week“, dodal k tomu v nadsázce nadšený Daren Priday z Royal Air Force Musea, pro něž byl jediný dochovaný Dornier 17 Z-2 výrobního čísla, W. Nr. 1160  s pravděpodobnou německou vojenskou imatrikulací 5K+AR vyproštěn ze slané vody.

    „Jaké pocity asi dvacátého šestého dubna 1940, v době vrcholící letecké bitvy o Británii, museli mít mladí kluci z osádky stroje, který létal ve stavu 7/KG 3 z belgického letiště Saint Trond, když se, plně naloženi pumami, přiblížili k anglickému pobřeží a místo rozměrného krycího deštníku německých stíhacích Bf 109 a Bf 110 na ně zaútočily jen početné britské Spitfiry, Hurricany a Defianty. Od radisty poddůstojníka Helmuta Reinhardta a bombometčíka svobodníka Heinze Huhna se to již nikdy nedozvíme. Utonuli s velkou pravděpodobností krátce po nouzovém přistání letounu do vln Channelu a jejich těla byla později vyplavena v jižní Anglii a Holandsku, kde jsou také dodnes pohřbeni.

    Pilot Feldwebel Willi Effmert a bombometčík poddůstojník Hermann Ritzel měli ovšem neskutečné válečné štěstí, byli z moře vyproštěni britskou záchrannou službou a po pobytu zajateckém táboře v Kanadě se v roce 1946 vrátili ke svým rodinám. Jisté je, že svůj úkol, svrhnout bomby na letiště RAF v hrabství Essex díky agresivnímu útoku Defiantů 264. perutě RAF nesplnili.

    Navíc vůbec nelze vyloučit, že náš Do 17 byl obětí čtyř věžových kulometů Browning ráže 7,7mm Defiantu s vojenským evidenčním číslem L7006, opatřeného kódem PS-X, pilotovaného Flight Sergeantem Edwardem Rollandem Thornem, za nímž ve věži seděl střelec téže hodnosti Frederic James Barker. „26.srpna 1940 odstartovali z Hornchurch na hlídku u Doveru. Svedli boj s dvanácti Do 17 a podařilo se jim zničit dva Do 17“, uvádí se 12. února 1941 v citaci k návrhu na druhé udělení nejvyššího britského leteckého vyznamenání Distinghuished Flying Cross pro oba,“ říká britský letecký historik Chris Goss.

    A co si o sestřelování Dornierů 17, který byl společně s Heinkelem 111 klíčovým německým dvoumotorovým bombardérem v Bitvě o Británii, mysleli piloti 310. československé stíhací perutě, kteří řadu těchto „létajících tužek“ během Bitvy sestřelili? „První útok /na Dornier 17 - pozn.aut/ jsem provedl zleva zezadu, přičemž po mě střelec z Dornieru pálil. Nepřátelský letoun přešel do prudkého klouzavého letu..provedl jsem další útok a po mě ještě jeden Hurricane., avšak střelec již palbu neopětoval.. Nepřátelský letoun pokračoval ve strmém klesání a já na něj společně s dalšími Hurricany a Spitfiry ještě několikrát zaútočil. Ve výšce  3000 stop uletěly nepřátelskému letounu části kormidla a dva členové osádky vyskočili padáky. Nepřátelský letoun havaroval v jižní části Londýna.“, uvádí ve svém hlášení o sestřelu Do-17 Z W.Nr. 2361s imatrikulací F1+FH patnáctého září 1940 Sgt. Josef Hubáček.

    Velmi zajímavé ovšem je, že s Dorniery 17 se při svém prvním bojovém nasazení právě 26.srpna 1940 utkala i 310.stíhací peruť a dvě „sedmnáctky“ sestřelila.

    A jaký bude další osud jediného dochovaného z 1700 vyrobených, navíc po sedmdesáti letech pobytu v moři v neuvěřitelném stavu dochovaného stroje ?. „Nyní jej dopravíme do přístavu Ramsgate. Rozmontujeme, křídla i trup naložíme na trajlery a během dalších čtyř hodin převezeme do našeho renovátorského centra, Museum Conservation Facility, v Cosfordu.

    Zde bude naložen do speciálních konzervačních lázní a dva až tři roky neustále třiceti šesti tryskami omýván sladkou vodou a kyselinou citrónovou ve speciálních k tomu připravených dvacet metrů dlouhých, sedm metrů širokých a tři a půl metru vysokých hydratačních tunelech.

    Vzhledem k nepřehlédnutelnému významu typu pro dějiny Velké Británie je třeba zabránit degradaci jeho draku korozívním chloridem, který se na něm během sedmdesáti let usadil i devastací na něm usazenými korály a dalšími mořskými živočichy.. Veřejnost jej ale během konzervačních prací bude moci spatřit již příští týden. Po dvouleté konzervaci bude ve stavu, v němž byl vyproštěn a s doplněnou dosud chybějící pravou výškovkou vnějšími částmi křídel, chybějícími dveřmi pumovnice a původním zasklením kabiny, které brzy vylovíme ze dna,  tzv. „as is“ společně s vrakem Hurricanu z Battle of Britain vystaven v naší nově pojaté expozici Bitvy v Royal Air Force Museum v Hendonu.

    Velmi pozoruhodné je, že náklady na renovaci stroje, 345 tisíc anglických liber, pokryjeme z výtěžku anglické loterie, National Heritage Memorial Fund i z finančních darů ve výši asi sto tisíc liber, které nám na speciální muzejní účet již vložili letečtí nadšenci,“, dodává k tomu šéf expozic Royal Air Force Musea Ian Thirsk. „Vystavení Dornieru nám umožní nejlépe připomenout památku tisíců mladých mužů obou bojujících stran, kteří v Bitvě padli“, dodává ředitel muzea Peter Dye. „Nothing will be left at all the great sunken planes over the seas. Time is running and for this lost bird ist salt water deadly“, říká fanoušek historických letounů.

 (Pomalou konzervaci unikátního stroje budeme pro naše čtenáře sledovat a k tématu se později vrátíme dalším článkem.).

--
Prameny
Časopisy a knihy
Rajlich, Jiří Na nebi hrdého Albionu. 1. část. 1940 Praha, Ares 1999
Hobby Historie, číslo 18, s. 34-37: Brzkovský, Marek Nejlepší posádka Defiantu

Internet
News – Dornier 17 raised from the English Channel, 10/06/13
Last remaining German Dornier bomber is winched from the English Channel
Back from the deep: £600,000 rescue operation lifts German bomber from the Channel bed
 

Mgr. Zdeněk Procházka

 

 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka