Z deníku leteckého archeologa 18: GIGANT!

31.10.2012

„V pondělí 28. května se mi do vod Středozemního moře poblíž italského ostrova Maddalena u sicilských břehů nijak zvlášť nechtělo. Byla jsem unavená z ranní náročné přípravy akce, která měla neobyčejný cíl - najít jediného dochovaného Giganta. Už chvíli poté, co jsem se ponořila, jsem si asi dvě stě stop pod vodou (šedesát čtyři metrů - pozn.aut.) náhle všimla na mořském dně několika kusů plechů, který mohl dříve být součástí letadla. Šok přišel po chvilce dalšího „plynutí“ - z krásných modrých středomořských hloubek se začal pomaličku vynořovat obraz zcela kompletního obrovského křídla s neuvěřitelnými šesti motory i s vrtulemi stále na obou jeho polovinách. Dlouho a toužebně hledaný, největší transportní letoun druhé světové války, jediný dochovaný německý Messerschmitt 323 Gigant, ležel tiše před námi na mořském dně! Není divu, že mé srdce i srdce mého přítele Alda Ferrucciho při pořizování prvních snímků „Drobečka“ poprvé po šedesáti devíti letech od chvíle, kdy byl spatřen naposledy, bušila jako zběsilá. To, co jsem viděl, bylo nádherné a nepopsatelné! My heart skipped a beat.“ vzpomíná na jednu z nejúžasnějších chvil světové letecké archeologie v letošním roce Cristina Freghieri z Milána. Zajímavé je, že v běžném životě ve svém knihkupectví v Miláně prodává knihy o vojenské historii.



Cristině ovšem hledání ztraceného obra s neuvěřitelným rozpětím křídla padesát pět metrů a dvacet centimetrů, 181 feetů, délkou trupu 28,20 metru, 92 feetů 4 inche a výškou 9, 55 metru, 33 feetů 4 inche značně ulehčil jeden z kolegů, když ji upozornil na již existující práci italského vojenského historika, který díky doslova mravenčí práci v různých archívech dokázal určit trasu letu britského těžkého stíhacího stroje Bristol Beaufighter, díky jehož palbě se s největší pravděpodobností Gigant ocitl na dně Středozemního moře. „I tak nám ale doslova detektivní pátrání v různých archívech a historických studiích trvalo více než rok. Na Maddaleně nám s identifikací pravděpodobného „pobytu“ Gigantu na mořském dně pomohl stařičký  místní rybář Mario Vitello, který viděl pád velkého letounu do moře 26.července 1943. „Štěstí jsme tehdy měli i díky Mariovi.  Giganta jsme chtěli v moři u zmíněného soustroví hledat zcela jinde.“, říká Aldo Ferrucci. Zajímavé je, že zřejmě plně naložený Gigant se vzletovou hmotností přibližně 43 tun  toho dne odstartoval z německého letiště na Sardinii a směřoval na letiště v toskánské Pistoii v Itálii. To byl také důvod, proč se v osudnou chvíli vyskytoval ve vzduchu nedaleko pobřeží Sardinie a byl zde dopaden zmíněným Beaufighterem.



A jaké vlastně byly velmi riskantní bojové lety s těmito „drobečky“ se vzletovou vahou čtyřicet tři tun a maximální letovou rychlostí těsně nad mořskou hladinou 225 kilometrů za hodinu? To věděl nejlépe kapitán jednoho z nich, který ale velmi riskantní bojové lety s různou technikou ze severoafrického bojiště s neskutečnou dávkou štěstí přežil, Ernst Peter. Díky velmi tvrdým zkušenostem se také dokázal zcela přesně vžít do pravděpodobných pocitů osádky zmíněno Gigantu na dně moře u Maddaleny: “Patnáctého ledna 1943 byla předána několika pilotům Gigantů, i mě jménem vrchního velení Luftwaffe takzvaná frontová letecká spona ve zlatě, Frontflugspange in Gold, za sto dvacet frontových letů s Gigantem přes Středozemní moře, převážně do Afriky. Sto dvacet transportních letů oblastí ovládanou nepřítelem, pokaždé s dvanácti tunami často vysoce brizantního a nebezpečného nákladu na palubě a dlouhé hodiny letu nad vodou, navíc na jediné letiště, které ještě v Africe zbylo a které nepřítel neustále bombardoval, to nebyl žádný lehký úkol. Létání s přetíženým dopravním strojem přes hory a přes moře za všech povětrnostních podmínek, přitom při působení a ostřelování nepřítele s množstvím lidí na palubě, v Gigantu až se sto třiceti muži, vyžadovalo více leteckého umění a zkušeností, větší zodpovědnost a svědomitost, než se všeobecně předpokládalo. Do Afriky jsme létali, stále očekávajíce nepřátelské stíhačky, celé hodiny, zbroceni potem, v malé výšce někdy přetíženi a přes vodu. Většinou jsme strávili denně ve vzduchu osm až devět letových hodin, takže jsme v noci po návratu do Neapole-Pomigliana k smrti unaveni padli do postele. Kromě toho jsme museli často při leteckém poplachu v Tunisu či Bizertě v největším vedru a prachu sami vynést z mašin dvanáct tun nákladu. Postupem času se transport na Sardínii dobře zavedl, ale některé dětské nemoci Gigantům zůstaly. Časté požáry některého ze šesti kořistných francouzských dvojhvězdicových motorů Gnome Rhone GR 14N-48/49 o výkonu motoru 895 kW/1200 HP, jimiž byl poháněn, poškození pneumatik a plátěných potahů, odlétávaly nám vrtule, lámaly se podvozky, zasekávala kormidla, porouchával se hydraulický systém… ještě že jsme vezli v našich strojích s velkou hubou (velkými dvoudílnými nákladními vraty na přídi - pozn.aut.)  většinou jen vozidla, bedny s děly a municí a sudy s benzínem. Když byl Gigant sestřelen s takovýmto nákladem, nebylo to tak špatné, jako když padl za oběť asi se stovkou mužů. Lety na Sardínii byly zpočátku bezstarostné. 20. května 1943 jsem měl letět jako velitel roje ještě se třemi dalšími Giganty s transportním nákladem z Neapole na Sicílii. V 9.35 byla v mém stroji s označením „X1C“ s devítičlennou osádkou naložena plně natankovaná cisterna a jeden elektrovůz se dvěma řidiči. Podle rozkazu jsem měl přistát na letišti v sardinském Decimomannu. Když jsme se nad ostrovem podívali vzhůru, spatřil jsem kromě amerických bombardérů mezi nimi rychleji a níže letící třpytivé body, doprovodné stíhačky. Nezbylo nám nic jiného než potlačit k přízemnímu letu a stáhl jsem se mezi blízko ležící pahorky. Každý tajil dech. Ze strany letounem smýkal silný vítr. S naší bednou to házelo nad každým pahorkem. Náhle na mě vzrušeně vykřikl palubní střelec feldvébl Schroeder, který stál za pilotními sedadly u palubního radisty v kulometné kopuli, že se na naši mašinu řítí ze slunce z dvou tisíc pěti set metrů asi pětadvacet až třicet nepřátelských stíhaček. Palubní střelci zahájili samostatně palbu ze čtyř kulometů MG15 ráže 7,92 mm ve hřbetních částech příďových trupových vrat a na hřbetě trupu za křídly. Nastal příšerný rachot. Jako světelné prsty chňapaly po nás kouřové stopy po nábojích a mezitím už pleskaly do našeho stroje první trhavé náboje do křídel, do trupu a dopředu do pancéřované kabiny. Vnější levý motor začal bouchat a jeho rány se mísily do kulometných dávek. Vyrazil páchnoucí oblak kouře a zůstal stát. Můj palubní mechanik Uffz.Korzeniewski, který seděl venku v křídle vedle tohoto motoru, byl zřejmě zasažen. V interkomu jsem slyšel jen strašlivý pronikavý výkřik a po něm už jsem nedostal žádnou odpověď. Obklopil nás tmavý kouř, který škrtil v krku a pálil v očích. Byli jsme asi dvě stě padesát metrů vysoko, příliš nízko na to, abychom vylezli z mašiny a bezpečně seskočili. Oba společně s Fw.Spitzem jsme strhli stroj jednou doleva, jednou doprava, abychom náletům stíhaček trochu uhnuli a potlačili jsme stroj dolů, abychom na nějakém poli rychle nouzově přistáli. Široko daleko ale nebylo nic. Na obou stranách jsme viděli jednotlivé stíhačky, jak opakovaně kolem nás krouží a stoupají k novému útoku. Tři palubní střelci dole v trupu se už také nehýbali, nebylo je slyšet střílet a rovněž palubní telefon ztichl. Náhle zazněla strašlivá detonace a celý stroj se roztřásl. V zadní části letadla detonovaly poloprázdné sudy s benzínem. Za pár vteřin se proměnil zadek letadla v planoucí a černě kouřící pochodeň. Stále jsem nevypátral žádné místo pro vhodné nouzové přistání, všude byl terén poset korkovými duby, buky, kamennými zdmi a hromadami kamení. Byl ale nejvyšší čas jít dolů, pokud jsme neměli uhořet. Fw.Schroeder, který za mnou v blízkosti radisty střílel z kulometu, se zhroutil, zbrocen krví, s průstřelem plic a paže.Ofw.Moldehn ho provizorně uložil a převzal obsluhu jediného kulometu, který ještě fungoval. Střílel a střílel, ale co to bylo proti takové přesile. Mohl to být už čtvrtý nebo pátý útok. Kouř z hořícího stroje se zažíral do plic i do očí. Sotva jsem mohl dýchat a vidět. Cítil jsem, jak má mašina, která právě přelétala ve výši asi padesát metrů malou sardinskou osadu, snahu jít na hlavu. Motory, které ještě běžely, zavyly. S hvízdáním se řítil náš smrtelně zraněný, rozstřílený a ožehnutý Gigant vzduchem. Vši silou a s plným plynem všech zbylých motorů jsme se zapřeli dopředu a táhli za kormidlo. Veškerým úsilím jsme přivedli stroj ze střemhlavého pádu do strmého klouzavého letu. Ještě stále jako zázrakem nosné plochy držely, kormidla fungovala, motory běžely. Přes dusivý dým ze směsi střelného prachu, oleje, benzínu, gumy, plátna a dřeva a přes nápor větru, protože už jsem odhodil posuvný kryt kabiny, abychom se rychle dostali ven, mě uhodil do nosu pronikavý nasládlý pach spalovaného masa a udělalo se mi nevolno. Náhle se před námi objevila ve směru letu dvě stě až tři sta metrů dlouhá, dost rovná halda sutě. Poslední šance. Na tu jsme teď dosedali. Ještě pár korektur kormidly a se staženými plynovými pákami a plně vysunutými přistávacími klapkami jsme se přitlačili k zemi s úmyslem třeba urazit pevný podvozek. Těžký trup z ocelových trubek našeho kdysi tak hrdého Giganta i s jeho nákladem tvrdě udeřil o zem. Podvozek s deseti koly odletěl. Smýkání po břiše stroje dopadlo díky BOHU tak dobře, že jsme se alespoň nepřekotili. Napůl ohlušeni se ostatní členové osádky vydali shora podle trupu letounu, aby se po něm sklouzli šest metrů k zemi. Setrvačnost obra byla zbrzděna asi po osmdesáti metrech a stroj se konečně zastavil. Doslova v poslední vteřině jsme unikli před rozšiřujícím se požárem z rozpáleného žebroví stroje do bezpečí., zbývající palubní munici předního kulometu zachvátil oheň a náboje svištěly vzduchem. S bolestmi jsem klopýtal naprosto vyčerpán přes spleť do červena a běla rozpálených dílů letadla hořícím olejem, který se rozléval po zemi z nádrže prasklé nárazem, abych co nejrychleji unikl tomuto peklu.“, vzpomínal později na naštěstí neopakovatelnou drsnou zkušenost ze sestřelu svého Giganta Ernst Peter. Zajímavé je že z jeho devítičlenné osádky a ze dvou řidičů přepravovaných automobilů padli během bojového letu Uffz.Freudenberg, palubní mechanik Korzeniewski a řidič automobilové cisterny. Později v lazaretu zemřel během boje těžce zraněný střelec Fw.Schroeder. Z dalších tří zmíněných „drobečků“ byl v plamenech sestřelen jeden, celá jeho osádka zahynula, další nouzově přistál a jeho náklad byl zachráněn, třetí měl neuvěřitelné štěstí a americkým stíhačům unikl bez jakéhokoliv poškození. Peter byl s Gigantem sestřelen už podruhé.  “22.dubna 1943, kdy jsem společně s dalšími čtrnácti „drobečky“ letěl s plně naloženým strojem z Afriky do Itálie, byly všechny Giganty včetně mého spojeneckými Spitfiry a P-40 sestřeleny. Nejtěžší katastrofu Gigantů přežilo jen devatenáct mužů z celkových sto třiceti osmi“, vzpomíná dnes.



Trup Gigantu byl tvořen složitou svařovanou příhradovou konstrukcí z pevných ocelových trubek, kterou doplňovaly na ní připevněné dřevěné tvarové přepážky a podélníky. Vše bylo potaženo výhradně plátnem. Celodřevěné včetně potahu překližkou byly i řídící plochy. Hlavním nosným prvkem struktury velmi pevného více než padesát pět metrů dlouhého křídla byl mohutný čtyřhranný příhradový křídelní nosník, svařený z ocelových trubek táhnoucí se celé jeho délce s pevně navařenými příčníky. Z ocelových trubek byla i tři hlavní žebra na samonosné pravé i levé polovině křídla a jeho náběžné i odtokové hrany, žebra křídel byla dřevěná. Centroplán byl potažen překližkou stejně jako náběžné hrany vnějších částí křídla.   Část ze tří set čtverečních metrů křídla, obě jeho vnější části s výjimkou zmíněných „náběžek“ byla také potažena plátnem. Velmi zajímavé je, že „česká“stopa „drobečka“ je velmi výrazná. Trubkovou příhradovou konstrukci křídelního nosníku i trupové příhrady dodávaly Mannesmannovy válcovny v Chomutově, podvozkové závěsy a kování plzeňská Škodovka.



Není proto divu, že zmínění italští potápěči na mořském dně spatřili něco, co jim doslova vyrazilo dech. Před nimi se totiž hrdě tyčilo zcela neporušené téměř kompletní křídlo se všemi šesti motory i všemi celokovovými vrtulemi dosud na svém místě na jeho náběžné hraně. Z trupu sice zbyla jen část konstrukce, jde ale o jeho klíčovou nosnou část kolem pilotní kabiny a v oblasti, kde na něj byl shora upevněn centroplán rozměrného křídla. Zajímavé je, že na dně byla nalezena nejméně dvě kompletní kola podvozku včetně úplných podvozkových noh, každá strana podvozku měla pět tandémově uspořádaných kol za sebou, i to, že nejméně dvě z třílistých celokovových vrtulí, dobře viditelných na snímcích italských podmořských archeologů, jsou zcela neporušené a nemají ohnuté špičky. To by společně s tím, že křídlo je zcela neporušené se všemi šesti motory na místě mohlo znamenat, že sestřelený letoun přistál nouzově na mořskou hladinu se zastavenými motory a stojícími vrtulemi, s velkou pravděpodobností francouzskými celokovovými stavitelnými značky Chauviére a ke dnu klesl později a pomalu. „Me 323 s natrženým nebo odervaným plátěným potahem trupu z ocelových trubek se po nárazu na vodu choval na moři ještě hůře než celokovové stroje“, dodává k tomu zajímavý osobní poznatek Ernst Peter „Nečekaný nález našeho „drobečka“ označili letečtí historici za „nález velké historické důležitosti“. Jaký bude jeho další osud, zatím nevíme. Jisté je, že z Giganta je dosud ve světových leteckých muzeích, konkrétné v německém Luftwaffenmuseu  na letišti Berlin-Gatow, možné vidět jen rozměrný příhradový hlavní nosník křídla o čtyřhranném průřezu, svařený z ocelových trubek, “, říká
Cristina Freghieri.



(Poznámka: Podle většiny pramenů bylo vyrobeno celkem 213 Gigantů, Luftwaffe jich převzala 198.

--
Prameny
Enzyklopaedie der Flugzeuge Augsburg , Weltbild Verlag 1994.(heslo Messerschmitt Me 323)
Němeček,Václav Vojenská letadla 3. Praha, Naše vojsko 1977
Peter,Ernst Giganti Plzeň,Mustang 1996
Letectví a kosmonautika, 1975,č.16.,s.628-630:Němeček, Václav Messerschmitt Me 323 Gigant
Internet
http://www.gazzetadelsud.it/news/engli...  dinia.html : (ANSA) Cagliari, September,12 The wreckage of the only known..
http://www.dailymail.co.uk/news/article-2203219/Found-70-years... Parsons,Chris Nazi Leviathan unearthed after 70 years..
www.preservedaxisaircraft.com/German Aircraft/Relics/Messerschmitt 323
---
Mgr.Zdeněk Procházka

 








 

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka