Z deníku leteckého archeologa 3: Šturmovik!

13.01.2012

V pátek sedmého října 2011 dopoledne se po betonové dráze novosibirského letiště začal pomalu rozjíždět Šturmovik s rudými hvězdami na trupu a křídlech. Když s ním zkušební pilot firmy Avijarestavracija Vladimir Barsuk po rozjezdu o délce pouhých dvě stě metrů vzlétl a jeho nezaměnitelná silueta se poprvé od roku 1945 objevila nad letištěm, propuklo nejen osazenstvo firmy v obrovské nadšení. Nad jejich hlavami právě prolétal poslední z 36163 vyrobených nepřehlédnutelných bitevních letounů Iljušin IL-2 Šturmovik! O blouznivý nádherný sen leteckého historika ovšem nešlo..
V pátek sedmého totiž v Novosibirsku skutečně vzlétl  dvoumístný bitevní IL-2 Šturmovik, který byl nezaměnitelným a klíčovým činitelem sovětského vítězství na východní frontě nad nacistickým Německem. Navíc nešlo o žádnou moderní repliku, poháněnou současným pístovým motorem, ale o autentický „Zementbomber“, jak obávanému a obtížně sestřelitelnému stroji přezdívali němečtí vojáci. Letový stroj ruští restaurátoři firmy Avijrestvracija během šestileté rekonstrukce takřka „po milimetrech“ poskládali z dílů celkem 4 šturmoviků různých bitevních leteckých pluků sovětského letectva, nalezených v bažinách či jezerech v oblasti Murmanska a Pskova.

„Zdánlivě nepříliš smyslupný  nápad po více než 60 letech vytvořit letový šturmovik vykrystalizoval kolem roku 2000, tedy v době, kdy jsme již v naší firmě měli k dispozici některé důležité původní díly konstrukce, např. střední část pancéřové skořepiny trupu stroje a obě původní podvozkové nohy z Il-2 výrobního čísla 4283 ze stavu 658.bitevního leteckého pluku (Šturmovoj aviapolk, ŠAP) 11. smíšeného leteckého sboru (Směšannyj aviakorpus, SAK). Vyprostili jsme je z jezera Trostinec poblíž vesnice Majevo v Novosokolničeské oblasti u Pskova. Při vyprošťování částí letounu jsme také zjistili, že jeho osádka, pilot mladšij lejtěnant (podporučík) Vladimir Andrejevič Kuročkin a střelec Vladimir Sevosťjanovič Zenkov zde zahynula 12. února 1944, když se svým hořícím strojem zřejmě záměrně zasáhla baterii německého protiletadlového dělostřelectva, tzv. flaku. Dohodu s nynějším vlastníkem stroje, spoluvlastníkem Microsoftu a miliardářem Američanem Paulem G. Allenem, v níž žádal při jeho renovaci do letového stavu co největší využití původních dílů Šturmoviku, jsme uzavřeli v roce 2005.“, uvádí k tomu předseda Federace ruských restaurátorů (Feděracija avijarestavratorov Rossiji) Boris Osetinskij. Nepoškozené původní vrtulové listy, celou střední kovovou část trupu i kompletní kovovou kostru křídla a stabilizátoru ze stroje výrobního čísla 305401, vyrobeného v tehdejším Kujbyševě (dnes Samara) vyprostil tým leteckých archeologů „Pamjať“ z bezejmenného jezera v okolí řeky Titovky v Murmanské oblasti Ruska. Zajímavé je, že vrak stroje letečtí archeologové v jezeře při pátracím letu vrtulníkem objevili už v roce 1991. Neméně pozoruhodné je, jak se zde letoun ze stavu 828. bitevního leteckého pluku (ŠAP) 260 smíšené letecké divize (Směšannaja avijadivizija, SAD) ocitl. 10. října 1944 byl letoun s osádkou pilot lejtěnant (poručík) K.P. Prochorov a střelec S.M. Semjonov sestřelen flakem pět kilometrů jihovýchodně tehdejšího německého válečného letiště ve finském Luostari. Střelec zahynul, když se mu po seskoku v malé výšce nedostatečně otevřel padák, pilot přistál s kouřícím motorem AM -38 na led zamrzlého jezera se strojem, plně pod křídly podvěšeným raketovými střelami RS a pumami. K iniciaci nákladu přitom sice neuvěřitelným zázrakem nedošlo, při nouzovém přistání byl ale velmi těžce zraněn a později na následky zranění zemřel. Na jaře při oblevě vrak klesl na dno jezera, kde k radosti leteckých archeologů nerušeně vyčkal na své znovuobjevení a vyproštění.



Kompletní vnitřní vybavení kokpitu pilota včetně všech autentických palubních přístrojů, kniplu, jeho ocelové podlahy a zádového pancéře pilota leteckým archeologům sdružení Krylja Pobědy vydala dosud tajemná bažina Stivany poblíž města Pyžov v Pskovské oblasti. Stroj výrobního čísla 7593 ze stavu 135.bitevního leteckého pluku (ŠAP) 308. bitevní letecké divize (Šturmovaja avijadivizija, ŠAD) se v ní podle místních svědků ocitl 12.ledna 1944, kdy byl v okolí sestřelen flakem. Osud osádky, pilota mladševo lejtěnanta (podporučíka) Grigorije Akimoviče Fedirka a střelce A. Rylova ovšem zůstal dodnes zahalen tajemstvím. Místní svědci sice archeologům sdělili, že v době pádu stroje viděli seskok člena osádky padákem a v bažině byly později nalezeny části lidského těla a letecké uniformy. Osud letců se ale více než šedesát let po ukončení ničivého konfliktu stěží podaří zjistit. Navíc vrak tohoto šturmoviku po dopadu do bažiny explodoval a leží v bažině v hloubce čtyři metry. Poslední, ale významnou „stopou“ a zdrojem dílů pro letový stroj byly části pancéřové skořepiny trupu a především kompletní pancéřová kapota motoru, pocházející ze šturmoviku ze stavu 724.bitevního leteckého pluku, pilotovaného lejtěnantem (poručíkem) Alexandrem Sabirovičem Sabdarovem, za jehož zády ho jistil střelec seržant (četař) Aleksej Alexandrovič Tito. Stroj se 1. února 1944 nevrátil z bojového letu v oblasti železniční stanice Majevo v Novoskolničeské okrese Pskovské oblasti. Příbuzní pilota se také konečně od archeologů dozvěděli, kde zahynul jejich blízký. V bažině bylo totiž nalezeno, v Majevu zpopelněno a do hrobu uloženo dosud nepohřbené tělo pilota.



„Po postupném vyproštění, očištění a konzervací dílů, potřebných k vytvoření letového stroje
se teprve názorně ukázalo, jak trnitá cesta ke vzdálenému cíli nás čeká. Všechny „silové“ celokovové prvky trupu včetně kompletní pancéřové skořepiny byly sice v přijatelném stavu, ale jeho zadní celodřevěná část od kabiny střelce  v bažině zcela shnila. Bylo jasné, že nezbude než postavit její letovou repliku“, dodává Boris Osetinskij
„Repliku dřevěné zadní části trupu i kovových dvířek podvozkových šachet hlavního podvozku jsem pomalu začali vyrábět již v roce 2005. Bylo totiž zcela jasné, že bez funkčních dvířek není možné o vzletu Il-2 ani uvažovat. Z neautentického laminátu jsem ale jejich repliku zhotovit nechtěli. Rozhodli jsme se tedy zvolit stejný materiál jako u původních dvířek - kov. Dřevěnou skořepinovou konstrukci zadní části trupu, skládající se z 12 podélníků a šestnácti dřevěných žeber z březového a borovicového dřeva, sahající od konce kabiny až k ocasním plochám, krytou pásy z březové překližky o síle 2 - 5 mm, jsme zhotovili z finské letecké překližky. Velmi náročné bylo zhotovení spojení dřevěné repliky s původní pancéřovou skořepinou v přední části trupu. U válečných „Šturmoviků“ bylo klíčové spojení řešeno pomocí ocelových šroubů, které byly v místě propojení obou částí trupu Il-2 přeplátovány duralovým plechem. Problémem při výrobě obou zmíněných replik ovšem byly vzájemně si odporující původní výrobní výkresy či jejich kopie, které se vzájemně lišily. Šturmovik totiž během druhé světové války vyráběla řada leteckých závodů. Více než dvacet tisíc jich od prosince 1941 bylo vyrobeno v tehdejším Kujbyševě (dnes  volžská Samara)“, popisuje složitou výrobu replik hlavní konstruktér firmy Jurij Zacharov. „Hodně jsme si ale oddechli, když jsem očistili, nakonzervovali a poprvé sestavili autentickou pancéřovou skořepinu, „stvořenou“ z různých dílů, vyproštěných z bažin. Byla základním nosným prvkem přední části trupu, v níž byl mj. řadový motor AM-38 a skládala se z mnohovrstevných pancéřových desek. Výroba její repliky by dnes byla technicky téměř nereálná. Při postupném sestavování 900 kilogramů vážící pancéřové skořepiny jsme v jejím pancíři našli celkem deset průstřelů, což bylo hodně zajímavé. Jak prokázala během tvrdého nasazení IL-2 válečná praxe, pancéřová skořepina odolávala libovolným střelám a granátům německého flaku či stíhačů do ráže12,7mm“, dodává k tomu Boris Osetinskij. To ovšem neznamenalo, že „šturmovik“ byl takřka nezničitelný stroj. Létání na nejdříve jednomístné, později dvojmístné verzi Il-2, doplněné střelcem, sedícím za pilotem, bylo ve velmi tvrdých podmínkách počáteční značné převahy německého letectva, Luftwaffe, ve vzduchu, takřka „poukázkou“ na nedobrovolnou „cestu do nebe“. Průměrná „životnost“ pilota jednomístného šturmoviku na podzim roku 1941 činila pouhých 13 bojových letů, u osádek dvoumístných strojů přibližně 26 bojových letů. O to neuvěřitelněji zní příběh dodnes v Moskvě žijícího pilota IL-2 dvojnásobného Hrdiny SSSR maršála letectva v záloze Aleksandra Nikolajeviče Jefimova, od nějž se novináři poté, co zhlédl video ze záletu renovovaného Iljušina, dozvěděli, že jako pilot „šturmoviku“  198.bitevního leteckého pluku 233. bitevní letecké divize od srpna 1942 do konce druhé světové války absolvoval nad všemi bojišti východní fronty zcela neuvěřitelných 222 (!) bojových letů, při nichž ve spolupráci se svým střelcem zničil 126 německých tanků a na letištích také 85 německých letounů. Sedm dalších strojů sestřelil ve vzduchu,  čtyři ve spolupráci se svým střelcem G.P. Dobrovem. „Koncem května 1943 nás při bojovém letu zaskočily německé stíhací letouny Bf 109. Ve spolupráci se střelcem jsem zničil jednu „stodevítku“, posléze jsem jim zázračně dokázali i uniknout a dokonce i přistát na mateřském letišti. Po přistání ale mechanici v mém „kafemlejnku“ napočítali neuvěřitelných tři sta(!) průstřelů, přesto nás náš „cedník“ dokázal bez problémů donést zpět na letiště pluku“, dodává maršál.



Ostatně cenné maršálovy rady pravděpodobně zachránily zmíněnému zalétávacímu pilotovi život. „Teprve při mnoha cenných telefonických konzultacích s maršálem jsem se dozvěděl, že „šturmovik“ při startu vždy silně „ustřeloval“ doprava a při rozjezdu stroje je třeba mít levý pedál směrovky silně „vyšlápnutý“, dodával po záletu spokojený Barsuk.



Zajímavé ovšem je, že obnovený šturmovik není poháněn původním ruským řadovým motorem Mikulin AM-38, ale americkým řadovým Allison V-1710, který během druhé světové války poháněl téměř všechny americké stíhací stroje, tj. např. Curtissy 40, P-38 Lightningy atp. „Resurs válečného AM-38 byl stanoven na pouhých 100 hodin, navíc se po vyproštění AM-38 z bažiny u Murmanska ukázalo, že je zcela neopravitelný. Vzhledem k tomu, že stroj je nyní již vlastnictvím Paula Allena a jeho sbírky historických letounů Flying Heritage Collection a na jeho „Free Fly Days“ na letišti v Everettu v americkém státě Washington na západním pobřeží USA má být poprvé předveden již letos v létě, bylo třeba, aby byl poháněn spolehlivým motorem. Při renovaci letového Iljušinu jsme pochopitelně znova vytvořili hydraulické, elektrické a jiné instalace i makety palubních zbraní“, dodává Boris Osetinski.


Šturmovik tedy ke smutku ruských milovníků letounu v zemi natrvalo nezůstane. Smutní ale být nemusejí. Letově již byl veteránům, mnozí z nichž jej za války vyráběli v Kujbyševě, předveden nad centrálním náměstím Samary 7. listopadu 2011 při slavnostní vojenské přehlídce na počest stejné přehlídky v roce 1941 a počítá se i s jeho účastí na velkém leteckém dnu, pořádaném na počest 100.výročí založení ruského vojenského letectva, Teprve pak zamíří v lodním kontejneru za velkou louži. V dílnách Avijarestavraciji se ovšem již rodí nejméně dva další letové šturmoviky, které v Rusku s pravděpodobností hraničící s jistotou létat budou. Navíc je možné, že některý z nich bude poháněn renovovaným původním AM-38. Velmi zajímavé ovšem je, že AM-38 poprvé znovu bez problémů „běhal“ již 24. ledna 1980. Restaurátoři podmoskevského moninského leteckého muzea totiž po namáhavé práci oživili motor perfektně renovovaného stroje výrobní číslo 301060, který v uvedený den pojížděl před zraky televizních kamer zpravodajské relace Vremja tehdejší ústřední sovětské televize. Miliony sovětských diváků se tehdy poprvé dozvěděly neuvěřitelnou zprávu - ŠTURMOVIK SE VRÁTIL! Velmi zajímavé ovšem je, že ještě v roce 1974 se na území tehdejšího SSSR v moninském muzeu či jiných expozicích nebo památnících nenacházel ani jediný šturmovik! Teprve díky nezměrnému úsilí sovětských leteckých archeologů byly s pomocí těžkých armádních vrtulníků v roce 1977 vyproštěny mj. dva IL-2 z bažiny Nivyj Moch u Novgorodu a velkými náklady renovovány. Výše zmíněný stroj je dodnes k vidění v moniském muzeu. Návštěvníci kbelského muzea ovšem do Monina nemusejí. Autentický šturmovik ze stavu 3.čs. smíšené letecké divize si mohou prohlédnout v expozici letounů druhé světové války. Stroj výrobního čísla 12348 ze stavu 3. bitevní  leteckého pluku 1. čs. Smíšené letecké perutě s osádkou pilot poručík Karol Novotný  a střelec četař Ladislav Leng přistál 20. dubna 1945 během dobývání Ostravy Rudou armádou a 1. čs. armádním sborem pro zásah flakem do motoru plně podvěšen nouzově mezi frontovými liniemi. Po ukončení bojů byl vyproštěn. V roce 1968 byl z naprostého vraku, chátrajícího na kbelském letišti velkými náklady renovován do původního stavu, v roce 2006 proběhla jeho další důkladná renovace. Již při otevření sezóny 28.dubna tedy mohou zájemci vidět jeden z mála dochovaných šturmoviků s bojovou minulostí.

Mgr. Zdeněk Procházka


Prameny
Krolikiewicz,Tadeusz Samolet sturmowy IL-2 Warzsawa, Wydawnictvo Ministerstva Obrony narodowej 1971
Mikulec.Robert  IL-2, Il-10 Gdansk, AJ Press 1995
Polák, Tomáš - Shores, Christopher Stalinovi sokoli. Stíhací esa sovětského letectva. 1. část A-L. Heslo Jefimov, Aleksandr Nikolajevič
Časopisy
Letectví a kosmonautika
1968, č.9 , s.316-317: Tikovský. Václav Jak se dělá zázrak
1970, č 10,s. 14/374- 15/375: Modrovich, Josef Má dať – dal…
1984, č. 22, s. 11 - 13: Procházka, Zdeněk Jak se hledá historie
2001, č.19, s.27-28: Procházka.Zdeněk Šturmovik z norského jezera
2006, č.5, s.4:Kuj/JnČ: Představen zrestaurovaný Šturmovik
2011, č.12, s. 14 -17: Procházka Zdeněk, Mgr. Šturmovik opět létá
Plastikové modely č. 8: Iljušin Il-2
Internet
http://www.klassiker-der-luftfahrt.de/de/historie/news/restauri... Restaurierte Iljuschin Il-2 Shturmovik startet in Russland
http://www.flyingheritage.com/TemplateMain.aspx?contentI... FHC News The Flying Heritage Collection Adds Another Vintage Warbird
www.vhu.cz: Novinky/Expozice Letectví druhé světové války - odkrýváme osudy nejzaj…
Jiné
Osetinskij Boris 60 years later
                           Information on Pskov
                           Mystery of Stivany  Swampland (nepublikované rukopisy)
Procházka, Zdeněk Znovuzrození Šturmoviků (nepublikovaný rukopis)
Tv videa
www.1tv.ru   7.10.2011 Olechovskaja, Julija Šturmovik najděnnyj v bolotě podňjalsja v něbo
                                        Jevstignějev Aleksandr Z bolota izvlekli šturmovik IL -2
www.tvrossija1 : Rosťjaženko, Julija : Legendarnyj šturmovik podňjalsja v něbo

Many thanks to Boris Osetinskij  and Flying Heritage Collection for sharing unpublished dates and photos about recovery,rebuild and using this Shtormovik.

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Ostravský Šturmovik

Odpovědět

Datum : 15.01.2014 12:03, Vložil : Crazym

Zde: http://www.avialogs.com/en/aircraft-description/ilyushin-il-10-beast-restoration-in-france.html

Šturmovik Il - 10

Odpovědět

Datum : 08.03.2012 20:24, Vložil : lomena1293@centrum.cz

Rád bych se dověděl, kde skončila dokonalejší verze "Šturmoviku" Il 10 , který byl umístěn na pylonu v parčíku nedaleko ředitelství VOKD v Ostravě. Po roce 1989 byl odstraněn a někam "prý do muzea" odvezen.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka