Z deníku leteckého archeologa 2: Kobra!

27.12.2011

Šestnáctého srpna 1944 kolem sedmé ráno se pilot amerického jednomotorového stíhacího letounu Bell P-39 Airacobra, označeného rudými hvězdami sovětského vojenského letectva, mladšij lejtěnant (podporučík) Vjačeslav A. Berezkin v letové výšce dva tisíce metrů pozorně rozhlížel po obloze nad frontovou linií v oblasti dnešního ukrajinského města Stojanov. Když pootočil hlavu doprava, neomylně rozeznal čtyři špičkové německé jednomotorové stíhací stroje Focke Wulf FW 190, útočící s převahou výšky na dvojici sovětských Airacober elitního 16. gardového stíhacího leteckého pluku (gardové útvary Rudé armády byly elitní pozemní i letecké jednotky, letecké vždy s nejlepšími piloty, vybavené špičkovou technikou, mezi niž patřila i Airacobra). Když po chvíli zjistil, že jeho velitel staršij lejtěnant (nadporučík) Alexandr Ivaško byl v nastalém tvrdém boji těžce zraněn, uvědomil si, že svůj nemilosrdný souboj o život proti čtyřem elitním německým stíhačům, letícím na špičkových stíhacích letounech, bude muset vybojovat sám. Bylo ovšem jasné, že jeho šance na další život se díky tomu limitně blíží nule. Přesto se rozhodl pro téměř sebevražedný boj jednoho proti čtyřem ve snaze bránit zraněného velitele. Ostrou zatáčkou se dostal druhému Focke Wulfu druhé dvojice německých letounů (tzv. číslu) do zad a stiskl spouště všech zbraní (kanón ráže 37 mm v ose vrtule, velkorážové trupové kulomety ráže 12,7 mm, resp. křídelní 7,62 mm). Po zásahu do ocasní části začal německý stroj hořet. Během dalšího nemilosrdného souboje tří Focke Wulfů s jedinou Airacoboru „zmizel“ Berezkin útočícímu německému stíhači  ze zaměřovače výkrutem a když tento „Fokker“ (přezdívka sovětských stíhačů pro FW 190) prolétal před ním a Berezkin jej měl ve svém zaměřovači, „nasypal“ do něj plnou dávku ze všech svých palubních zbraní. Focke Wulf se ve vzduchu doslova rozpadl..(vteřinová dávka ze všech zbraní Airacobry, kanónu ráže 37 mm, 2 trupových kulometů ráže 12,7 mm a čtyř křídelních ráže 7,62 mm, vážila v celkovém součtu neuvěřitelných 3252 gramů. Jinak řečeno, úder tří a čtvrt kilogramů olova z jejich palubních zbraní do konstrukce nepřátelského stroje během jediné vteřiny nebyla schopna vydržet konstrukce žádného nepřátelského letounu..). Zbylé dva „Fokkery“ raději opustily bojiště.. Za dva sestřely špičkových německých stíhacích strojů, potvrzené sovětskými pozemními vojsky, v jejichž pozicích se sestřelené stíhačky zřítily, jej o několik hodin později velitel 9. gardové stíhací letecké stíhací divize a druhé největší sovětské stíhací eso major Alexandr Ivanovič Pokryškin přímo na frontovém letišti, tehdy situovaném u dnešní ukrajinské Michajlovky, vyznamenal druhým nejvyšším sovětským vyznamenáním - Řádem Slávy a na místě jej povýšil do hodnosti poručíka (lejtěnanta). Válku Berezkin zakončil v dobytém hlavní městě Německa Berlíně, svůj poslední dvanáctý sestřel, díky kterému byl dvojnásobným stíhacím esem, dosáhl 18. dubna 1945 (stíhacím esem byl podle tradice již z první světové války každý stíhací pilot, který dosáhl nejméně pět potvrzených sestřelů strojů protivníka) Svého velitele Alexandra Ivaška ovšem Berezkin  neubránil.Těžce zraněný Ivaško se snažil se svojí nemálo poškozenou Airacobrou nouzově přistát u ukrajinského městečka Berestěčko. Při pokusu o přistání se ale jeho letoun zřítil a Ivaško zahynul.

Popsaným impozantním způsobem se na krutém nebi východní fronty ne poprvé uvedl nevšední americký stíhací letoun Airacobra firmy Bell Aircraft Corporation, poprvé na základně amerického letectva Wright Field v Daytonu v americkém státě Ohio zalétaný 6. dubna 1939. Velmi výkonný jednomístný stíhací, těžce vyzbrojený letoun s řadovým motorem Allison V-1710-85 o výkonu 1045 kW (verze Q), umístěným neobvykle až za pilotní kabinou - vrtule stroje byla poháněna systémem dálkového náhonu, vedoucím pod kabinou pilota - byl totiž na nebi východní fronty zcela nepřehlédnutelným strojem nejen díky svým velmi dobrým výkonům a mohutné výzbroji. Do SSSR byla v rámci spojenecké pomoci, tzv. Lend and Lease Act  těžce bojujícímu Sovětskému Svazu totiž dodáno 5004 z celkem 9558 vyrobených strojů. Desítky  dalších ,Kober,  byly ztraceny při přepravě spojeneckými lodními konvoji severním Atlantikem po potopení lodí německými ponorkami, při přeletech z Aljašky na Sibiř tzv. trasou ALSIB či při přepravě a přeletech do Iránu a odtud do SSSR.



Sovětským stíhačům, dosud zvyklým na spartánsky zařízené a málo prostorné kabiny sovětských jednomístných stíhacích strojů, které navíc často bylo také bez radiostanic, nutných k vzájemné komunikaci během bojových letů, do konce roku 1942 doslova „spadlo z nebe“ několik stovek  „Kober“, vybavených velkým a na zdejší poměry luxusním kokpitem, do nějž se vstupovalo pohodlnými dveřmi automobilového typu na levé straně. „Kabina nové Airacobry, ještě vonící továrním nátěrem, je velmi prostorná a pohodlná, dokonce je tu útulno. Všechno se zde blyští, anglické nápisy jsou jasně čitelné, nikde ani smítečko či škrábanec. Stroj má nalétáno jen pět letových hodin.Chvatně posunuji páku plynové přípusti na levé straně kokpitu dopředu a uvolňuji brzdy. Motor, do nějž jsem před chvílí vstřikovacím čerpadlem dodal obohacenou směs, přechází z nízkých otáček na vysoké otáčky. Po procvičení prvků vysoké pilotáže přistávám, což může být díky neobvyklému „tříbodovému“ podvozku s příďovým kolem nesnadné, zvláště, když fouká silný boční vítr. Lehký úder do letounu mi dal najevo, že podvozek již „nahmátl“ dráhu letiště Popovičeskaja na ruské Kubáni. „Kobra“ se po ní řítí s nosem lehce zdviženým,což je ve srovnání se stroji, které jsem pilotoval předtím, velmi neobvyklé“, vzpomínalo po mnoha desítkách let na svoji milovanou „Kobřičku“, na níž do konce války dosáhl dvacet dva sestřelů. trojnásobné sovětské stíhací eso Konstantin Vasiljevič Suchov. A co si o letových kvalitách „kobřičky“ mysleli špičkoví němečtí stíhači? „Úder granátu ( z kanónu Airacobry - pozn.aut.) trhá směrovku, vytrhává dokonce i kus potahu. Na mé pravé polovině křídla se objevují díry po zásazích. Po křídle putují zásahy stále blíž ke kabině. Po šťastném přistání vidím, že jedna pneumatika je rozstřílená. O těžkém zásahu do motoru svědčí i to, že jeden válec je ustřelený. Navíc je hustě prostřílené křídlo“, říká o tom jeden ze špičkových německých stíhačů Walter Nowotny, který nad všemi frontami druhé světové války dosáhl 258 sestřelů. „Letoun Airacobra Němci pokládají za nejnebezpečnějšího protivníka a do boje s ním se pouštějí jen při početní převaze, převaze výšky a možnosti náhlého a překvapivého útoku“, uvádí k tomu v hlášení o bojové činnosti v srpnu 1942 velitel 153. stíhacího leteckého pluku, vyzbrojeného Airacobrami, Sergej Ivanovič Mironov.



Je až neuvěřitelné, že nepřehlédnutelná „Kobřička“ je v Evropě k vidění dodnes. Kompletní perfektně renovovanou P-39Q ze stavu sovětského letectva mohou zájemci vidět v méně známém finském Ilmatorjuntamuseo v Tuusule. Českým zájemcům o nevšední stroj ale již od prosince 2011 stačí zajet do Muzea lotnictwa v polském Krakově. V posledním měsíci roku se zde totiž objevily významné části „Kobřičky“ sovětského letectva, sestřelené s velkou pravděpodobností v době mezi 14. a 19.lednem 1945 v průběhu tzv. radomsko-lodžské operace 1. Běloruského frontu proti vojskům 9. německé armády generála Schoernera. Letečtí archeologové muzea při vyprošťovacích pracích zjistili, že stroj sestřelený nad městem Warka, havaroval při pokusu o nouzové přistání nedaleko vesnice Boguszkowo mezi Radomí a Lodží. Jejich „skóre“ při vyprošťování stroje může pro české letecké archeology znít až neuvěřitelně: ve spolupráci leteckých archeologů muzea a Muzea imieni Orla Bialego v Skarzysko-Kamiennej byl po více než 65 letech z nánosu zeminy vyproštěn téměř kompletní a málo poškozený řadový motor Allison V-1710, hřídel vrtule včetně všech tří vrtulových listů a v hřídeli vrtule vetknutého  palubního kanónu M-4/Oldsmobile T-9 ráže 37 mm a další drobnější části trupu. Jméno sovětského pilota, který při katastrofě zahynul, sice již dnes zřejmě zjistit nelze, je ale více než pravděpodobné, že Airacobra mohla patřit do stavu 30. gardového stíhacího leteckého pluku (30. gvardějskýj avijacijonnyj polk, 30.GIAP), který byl v té době součástí letectva 1. běloruského frontu. Ten realizoval zmíněnou útočnou operaci.



I části této, v evropských leteckých muzeích teprve druhé „Kobry“ tedy budou po nutné konzervaci nejen návštěvníkům krakovského leteckého muzea připomínat, odkud i do České republiky přišla svoboda. Navíc je zajímavé, že za kniply Airacober britského letectva (RAF) usedali i českoslovenští piloti. U 601. peruti RAF totiž v roce 1941 absolvoval několik bojových letů na britských „kobrách“ československý letec Jiří Maňák. Navíc se v květnu 1945 na ruzyňském letišti určitou dobu vyskytoval Bell P-39 Q Airacobra elitní sovětské jednotky 16. GIAP (gvardějskyj istrebitělnyj avijacijonnyj polk, gardový stíhací letecký pluk). Ač to může znít neuvěřitelně, v krakovském muzeu je v této souvislosti možné najít kromě mnoha vystavených letounů československé výroby nyní i další československou, tentokrát „kobří“ stopu.

Mgr. Zdeněk Procházka

Prameny
Bartoszewski Piotr Samolet mysliwski P-39 Airacobra Warzsawa, Wydawnictvo Ministerstva obrony narodowej 1983 (Typy Broni 85)
Pilotś Flight operating Instructions for P-39 Milwaukee, Avation Publications 1973
Polák, Tomáš - Shores, Christopher Stalinovi sokoli 1.díl A - L. 2.díl M- Ž (Heslo Berezkin, Vjačeslav A, Suchov, Konstantin Vasiljevič.) Praha, DEUS 2004
Revi, čísla 31, s. 35 - 38, 32,. č. 32,  s.35 - 38, č.33, s.11-13, č.34. s. 22-25, č.35, s. 32 - 35, č.36, s. 12 - 17, č. 37, s.10-12: Mgr. Zdeněk Procházka „Tygr volá Kobru, zprava Mess!“ aneb Cesty Airacober
www.muzeumlotnictwa.pl/aktualnosci/Archivum.php?id=149 :Airacobra vydobyta
www.aviationmuseum.eu/World/Europe/Finnland/tuusula/Ilmatorjuntamuseo.htm : Bell P-39 Q Airacobra

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

odpověď

Odpovědět

Datum : 01.01.2012 16:35, Vložil : mgr. Zdeněk Procházka

Dík za chválu. O sovětských Kobrách jsem toho napsal daleko víc. viz pramen pod článkem. Váš námět je zajímavý, ale tuhle oblast mají "v referátu" jiní kolegové,. např. Miroslav Irra a kolega Matoulek, viz např. časopis Hobby/historie. Ale nevylučuju, že to někdy zpracuju.. Mgr. Zdeněk Procházka

Jiří Maňák

Odpovědět

Datum : 31.12.2011 11:36, Vložil : Jan Zita

Je silvestr a "brouzdám" po netu a padl je jsem na Váš článek o P-39. Je to paráda. Když už zmiňujete pana Maňáka, co tak napsat o jeho poválečném životě, zvláště o jeho lítání na čs. Me-262 (S-92, CS- 92)? Kapitola létání na nesovětských letounech v čs. letectvu, včetně kořistných po roce 1945 dosud nebyla pořádně zpracována. Nebo se mýlím? jan.zita@seznam.cz 728531246

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka