Vrabec je v Berlíně aneb všechny „jety“ světa

01.12.2011

V době, kdy vojenskému i civilnímu letectví vládly takřka bezvýhradně letouny s pístovými motory poháněné vrtulemi, se v neděli 27. srpna 1939 na továrním letišti německé letecké firmy Heinkel  Flugzeugwerke (letecké závody Heinkel) v severoněmeckém Rostocku-Marienehe, rozjel s vydatným pištěním motoru Heinkel Hirth HeS3b, poháněného naftou (!), velmi zvláštní stroj, kterému vrtule chyběla. Jeho pilot Flugkapitaen Erich Warsitz i přítomní představitelé firmy v čele s Ernstem Heinkelem tehdy zřejmě jen tušili,  že díky malému proudovému stroji Heinkel 178 pístovým letounům zazvonil umíráček.(umíráček ovšem nevšednímu prototypu, létajícímu během zkoušek „maximálkou“ 598 kilometrů, tj. 375 mil za hodinu, po ukončení zkoušek vystavenému v tzv. Deutsches Luftfahrtsammlung v blízkosti bývalého berlínského nádraží Lehrter Stadtbahnhof,  zazvonil v roce 1943.  Jako mnoho dalších muzejních strojů byl zničen při jednom z náletů na město. První britský pokusný „jet“, Gloster E28/39 vzlétl 15. května 1941, první americký s britským motorem, Bell XP-59A Airacomet 1. října 1942).

„Z francouzského letiště Juvincourt jsem k prvnímu průzkumnému letu proudového letounu v dějinách vzlétl 2. srpna 1944. Tahač můj dvoumotorový Arado Ar 234 B-1, podvěšený pod každým křídlem také vždy jedním pomocným  vzletovým raketovým motorem na pevné palivo Walter Ri 202 (v jiných pramenech označovaný Walter 109-500 - pozn. aut.), který mi měl pomoci při startu ze startovního vozíku, na němž byl letoun zavěšen, pomalu dopravil na hlavní vzletovou a přistávací dráhu,  směřující z východu na západ. Složitě jsem do něj nastoupil odklopnou  přední horní hřbetní částí překrytu kabiny. K němu bylo možné se v silných pilotních kalhotách,  vestě,  pilotních rukavicích a botách dostat pouze opatrným „ručkováním“ a posunováním po kolenou po hřbetě přední hladké oválné části trupu. Po připoutání jsem provedl složité předletové úkony a „nahodil“ oba motory JUMO 004B. Když mě jejich zvuk i funkce všech přístrojů na palubní desce zcela uklidnily, uvolnil jsem brzdy a nastavil obě přípusti na levé straně kokpitu na plný plyn. Když jsem po dráze urazil dvě stě metrů, stiskl jsem tlačítko zážehu pomocných raketových motorů. Vzápětí jsem se díky velmi silnému pocitu tlaku v zádech dozvěděl, že stroj významně zrychlil. Po chvíli jsem všemi motory nadlehčovaný stroj uvolnil z pomocného startovacího vozíku, na němž jsem se rozjížděl po dráze (první verze Arad 234, různé prototypy a stroje sériově vyráběné modelové řady B vzlétaly z pomocného masivního startovacího vozíku a přistávaly na mohutné před přistáním výsuvné podtrupové lyži po středem trupu, teprve od března 1944 létaly čtyřmotorové prototypy modelové řady B s klasickým tříbodovým zatahovacím podvozkem - pozn.aut.) a vzlétl jsem s vlečkou dýmu z pomocných raket za letounem. Čtvrt minuty po vzletu jsem pomocí tlačítka pro jejich odhoz na pultu po mé levé ruce uvolnil oba již „vyhořelé“ pomocné raketové motory, které poté klesly na padácích k zemi. Stoupal jsem téměř přesně směrem k cílové oblasti letovou rychlostí 412 kilometrů za hodinu a každou minutu letu jsem byl výše o dvanáct a půl metru. Do operační výšky 10360 metrů jsem „došplhal“ za necelých dvacet minut. To už jsem byl v oblasti bojů mezi armádami Spojenců, které se na normandském pobřeží vylodily 6. června 1944, a německou armádou, nad francouzským poloostrovem Cherbourg. Zvýšil jsem letovou rychlost na 720 kilometrů za hodinu, klesl o 500 metrů a při ustáleném vodorovném a přímočarém letu na východ jsem zapnul obě automatické letecké kamery Rb 50/30 v zadní dolní části trupu, jejichž dvířka jsem předtím otevřel. (Letoun v průzkumné verzi měl maximální rychlost 742 kilometrů za hodinu v letové výšce 6000 metrů. Zpráva o zkušebním simulovaném souboji Arada 234 a špičkového německého pístového stíhacího letounu Focke Wulf 190 dodává:  „Jestli Ar 234 letí přímočaře anebo stoupá a klesá bez klonění, brzy letounu FW 190 uletí“. Pozn. aut.) Kamery pořizovaly snímek oblastí bojů každých 11 vteřin. Byl nádherně jasný letní den, mé motory za sebou žádné kondenzační stopy nezanechávaly a všudypřítomní nepřátelští stíhači mne naštěstí také neobjevili.“. Takto vzpomínal po opětovném bezproblémovém přistání  na Juvincourtu na  jednoznačně nejúspěšnější misi průzkumného proudového „jetu“ během druhé světové války Leutnant ( poručík) Erich Sommer. Během ní se mu během hodinu a půl trvajícího bojového letu podařilo to, co jiné pístové stroje Luftwaffe, nasazené nad stejnou oblastí, nedokázaly ani přes velké ztráty - svými kamerami zaznamenal neuvěřitelných 380 snímků oblasti bojů, aniž  by jediný z  „deštníku“ spojeneckých stíhačů nad Normandií zaznamenal přítomnost  Arada.

Je až neuvěřitelné, že i dnes mohou návštěvníci jednoho z největších světových leteckých  muzeí, amerického National Air and Space Museum, resp. jeho pobočky Steven F. Udvar-Hazy Center v Chantilly nedaleko Washingtonu typ, na němž dokázal úspěšně splnit zmíněnou misi, Arado 234 výrobního čísla (dále Werknummer, W.Nr) 140312 ve skvělém stavu spatřit v hlavní expoziční hale muzea (viz foto). Navíc jde o naprosto unikátní exemplář prvního německého proudového průzkumného stroje. Přestože Spojenci po druhé světové válce ukořistili v Německu a na norském letišti Sola řadu letuschopných exemplářů a pilot anglického zkušebního leteckého ústavu RAE (Royal Aircraft Establishment) Eric Brown některé z 9 přepravených do Anglie zkoušel letově, zájemce o první vojenské proudové stroje může dnes spatřit jen jediný  z celkem 210 vyrobených kusů.

 

Ar - 234 ve sbírce National Air and Space Museum, foto: Michael Olrog 

Mnohem lépe na tom ovšem díky neúnavné činnosti Leteckého muzea Vojenského historického ústavu české armády i Deutsches Technikmusea (DTMB) v Berlíně jsou fandové prvních proudových letounů v Evropě. Od 17. listopadu totiž mohou na „poloměru“ pouhých několika set kilometrů ve sbírkách obou muzeí s výjimkou zmíněného Arada vidět téměř všechny první vojenské proudové typy , které kdy byly postaveny a bojově nasazeny nad evropským válčištěm. 17. listopadu totiž DTMB slavnostně představilo novinářům  lehký proudový stíhač Heinkel He 162 Spatz (vrabec) W.Nr. 120076, ze stavu elitní německé stíhací jednotky JG1 (JG - Jagdgeschwader, stíhací peruť), ukořistěný 6. května 1945 společně s dalšími stroji tohoto typu na severoněmeckém letišti v Lecku u Husumu ve Šlesvicku- Holštýnsku britskými pozemními jednotkami. Není bez zajímavosti, že  britské jednotky na letišti nenašly jako jinde zaminované či dokonce zničené proudové stroje. Díky rozkazu německého velení neničit He 162 zde ve dvou řadách podél dráhy  stálo vzorově seřazených nejméně 16 strojů. To je také důvod, proč je dnes jen v evropských leteckých muzeích možné mimo již zmíněného „berlínského“ stroje (zakoupeného od firmy Platinum Fighters za „zanedbatelných“ 545000Euro) renovované He 162 vidět ještě v Musée d Air na letišti Le Bourget u Paříže (W.Nr. 120223), v Muzeu RAF v londýnském Hendonu (W.Nr. 120227) a He 162 W.Nr 120235 pak v londýnském Imperial War Museum. Za „velkou louží“ lze pak „stodvaašedesátku“ W.Nr 120077 spatřit také v Planes of Fame Museu v kalifornském Chinu, další dva He 162, W.Nr 120230, resp. W.Nr. 120086 jsou za Atlantickým oceánem uloženy v depozitářích National Air and Space Musea v Silver Hillu, resp. Canadian National Aviation Musea v Ottawě. Celkově jde tedy o neuvěřitelných sedm „Vrabců“, z nichž nejbližší je k vidění v Berlíně.

 

He -162 Spatz v Berlíně, foto: Bernd Borchert

Jiné pozoruhodné německé první „jety“, dvoumotorový proudový stíhací Me 262 Schwalbe (vlaštovka)  v jedno i dvoumístné verzi jsou v současnosti k vidění jen v leteckém muzeu ve Kbelích. (Ve světových leteckých muzeích se ovšem dochovalo ještě dalších 7 původních „vlaštovek“,ale žádné z nich nemá současně ve sbírkách jedno i dvoumístnou verzi jako kbelské muzeum). V něm bude po zahájení nové sezóny 28. dubna 2012 možné spatřit  v expozičních hangárech obě verze Me 262 ( čs.výrobní čísla 4 a 5), britské první „jety“ - dvoutrupý De Havilland DH 100 Vampire Mk.6 (výrobní číslo 670) a dvoumotorový Gloster Meteor Mk.8 (výrobní číslo EG247), jeden  z prvních amerických „prouďáků“ Lockheed T -33A Silver Star (výrobní číslo 35211) i jeden z prvních sovětských proudových strojů Jakovlev Jak 17 (výrobní číslo IS1001). V nové sezóně k této neuvěřitelné sbírce přibude ještě další unikátní první „jet“ - renovovaný americký stíhací letoun Republic F-84 G-16RE Thunderjet. Navíc je od 10. října v Hall of Fame v Muzeu RAF v Hendonu po dlouhých letech skladování v depozitáři vystaven první prototyp prvního britského proudového stíhacího stroje Gloster Meteor výrobního čísla  DG -202.  Návštěvníci zmíněných sbírek dnes již velmi vzácných prvních proudových letounů si tak budou moci alespoň teoreticky představit, jak by bylo možné v praxi aplikovat heslo britských „žokejů“ prvních proudových letadel: „Šlápni na plyn, práskni do kola, kdo zůstane poslední, je měkota!“.Velmi zajímavé je, že k „žokejům“ prvních proudových letadel patřili také českoslovenští piloti. S/Ldr (Squadron leader, major) Tomáš Kruml vzlétl jako první československý pilot  s jedním z britských pionýrských „jetů“,  Meteorem F. MK.III s vojenským sériovým číslem EE232 již  4.6.1945 na anglickém letišti Tangmere. O něco později, v srpnu 1946 vzlétl z dodnes provozovaného letiště v Praze - Letňanech  s jednomístným Messerschmittem Me 262  s označením československého vojenského letectva S-92, postaveným z vraků, nalezených na českém území,  v letňanské Avii, zkušební pilot  František Kraus. Jedním z mála typů prvních proudových strojů, na nichž žádný československý pilot prokazatelně nikdy neletěl, tak zůstává onen malý „Vrabčák“ alias Heinkel 162 Spatz… Přesto si ale  zájemci na jeho ocasní část mohou dokonce „sáhnout“. Unikátní celokovová ocasní část Volskjägeru alias „vrabce“ ze sbírek Vojenského historického ústavu je totiž uložena v depozitáři Vojenského technického muzea v Lešanech.

Jak-17 ve sbírce Leteckého muzea Kbely, foto: Tomáš Příkop

Me - 262 Schwalbe v Leteckém muzeu Kbely, foto: Evžen Všetečka

 

T - 33A v Bruselu, foto: Evžen Všetečka

 

Autor: Mgr. Zdeněk Procházka

Thanks/poděkování

Many thanks to permission sharing photos  in museums survived German jets in USA and Europe to Mikael Olrog from Sweden (www.preservedaxisaircraft.com ) and Bernd Borchert (Germany).

Za laskavé poskytnutí svolení k použití jejich fotografií prvních „jetů“ děkuji také Evženu Všetečkovi a Tomáši Příkopovi (KPM Beroun)

--

Prameny

Balous, Miroslav - Bílý, Miroslav Heinkel He 162 Spatz. Praha, MBI 2004

Brown,Eric Křídla Luftwaffe Plzeň, Laser Books 1998

Ethell,Jeffrey  - Price, Alfred Trysková letadla druhé světové války Plzeň, Laser Books 1999

Ciel de Guerre: Luftwaffe Jets au Combat Avril/Mai 2005

Grin.V.- Kross,R. Reaktivnyje samolety mira Moskva, Izdatělstvo inostrannoj litěratury 1957 (heslo Cheinkěl He 178)

Katalog Leteckého muzea Historického ústavu armády ČR. Praha, AVIS 2001

Němeček, Václav Vojenská letadla 4. Období 1945 - 1950 Praha, Naše vojsko 1979

Rajlich, Jiří Na nebi hrdého Albionu 7.část Černá kronika československého letectva v RAF 1940 - 1945

Šorel, Václav Encyklopedie českého a slovenského letectví I Brno,CP Books 2005 (hesla S-92,CS-92)

Deutsches Technikmuseum Berlin, 2005, číslo 2, s. 9: Vom Ballon zur Luftbruecke (nákres Deutsche Luftfahrtsammlung)

Časopisy

Letectví a kosmonautika, 1977, číslo 7, s. 268 - 270: Němeček, Václav Ar 234

Letectví a kosmonautika, 1996, č. 23, s.40- 43 Balous Miroslav Heinkel He 280 (1. část)

Transpress Lexikon. Luftfahrt Berlin, Verlag fuer Verkerhrswesen 1971 (heslo He 178)

Internet

http://www.answers.com/topic/heinkel-he-178

http://www.nasm.si.edu/collections/artifact.cfm?id=A19600312000 (Ar 234)

http://www.preservedaxisaircaft.com/Luftwaffe/heinkel/He1...

http://www.rostock-airport.de/de/fluggaeste-und-besucher/luf...

 

http:///www.stiftung-deutsche-klassenlotterie-berlin.de (He 162)

http://www.vhu.cz/cs/novinky/749 (Thunderjet)

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

pochvala

Odpovědět

Datum : 02.12.2011 11:38, Vložil : laďa

Pane magistře Procházko, velice Vám děkujeme za takto vyčerpávající článek. Velice zajímavé počtení, pro mě plný nových informací! Za sebe děkuji!!

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka