Můj výlet za prací do Etiopie podruhé (4. část)

20.06.2011

Díly seriálu:

 

Giom po deseti dnech a Habte po dvanácti dnech pokročili na sólo a po odlétání sólových letů jsme začali létat navigační a zdokonalovat létání s bočním větrem. Létáme dolů na jih do oblasti Murle, Kangaton a Buma Kibish. Jsou zde letiště.

Murle, má dráhy 11/29 a je 1300 ft vysoko. Má povrch z jemného písku. Je využívané zejména lovci. Nedaleko je lovecká osada. Údaje mapy moc nesouhlasí, později zjistíme, že jsou nejméně 10 let staré, i když je mapa nová. Je zde velké jezero. V mapě ale není, vzniklo nedávno uzavřením meandru, když si řeka našla jinou cestu. Kolem letiště je mnoho pískových věží od termitů. Při našem třetím příletu se na nás přišli podívat pastevci a správce lovecké osady. Zjišťuji, že kalašnikovy nosí přes rameno i děti.

 

Kangaton je veliká vesnice, spíš oblastní středisko. Je tu hodně zděných budov. Dráha je jednosměrná, končí budovami. Oba žáci mají problém ji najít. Splývá s okolím. I zde nás chce každý pozdravit. Letadlo zde neviděli rok.

 

Buma Kibish je osada na hranici se Sůdánem. Fouká zde vždy silný boční vítr, dráhy jsou 12/30, 1400 ft. Prakticky ihned po odlepení koleček musíme točit vlevo proti větru, protože ani ne 500 metrů za koncem dráhy 30 je vyschlé koryto řeky Kibish a to je hranice se Sůdánem. Vždy se seběhne mnoho diváků, ale nikdy zde nezastavuji, pouze provádíme letmá přistání. Necítím se tu bezpečně.

Celý zmiňovaný kraj, na jih pod parkem je písčitý, je tu mnoho termitišť, husté osídlení, Řeka zde vytváří nádherné meandry a dokreslují to písečné přesypy a eroze. Na břehu řeky jsou často vidět krokodýli. Někdy sletíme na průzkum pár metrů nad vodu a děláme rozpočty na písečná plata, je to nádhera. Občas se utvoří gigantický prašný sloup stoupavého proudu. Naštěstí se jako zázrakem vyhýbá vesnicím. Zhruba dvoumetrová stěna z větví kolem vesnice je dostatečnou překážkou.

Při velkém navigačním létáme do oblasti Kuba Kibish. Je to už mimo park a jsou tu sloni. Pak přes hřeben Tilli k řece Omo do oblasti Cherré a pak na sever do Jinky. V Cherré bylo ještě nedávno letiště. Dnes stojí na dráze několik zděných budov.

 

 

V Jince si vše opět domluvíme, ale situace s rozháněním lidí a dobytka se opakuje. Protože nás tlačí čas a do západu je už jen hodina a půl, předvedeme jen několik průletů a zatáček. Diváků je opět snad tisíc. Druhý den opět letíme do Jinky. Stačí už jen jeden průlet a dráha je prázdná. Ten den letím s Habteyem. On v Jince bydlí, tak se na něho přišla podívat jeho rodina a kamarádi. Přistáváme a situace s davem lidí kolem se opakuje. Ale už jsem si zvykl. Samozřejmě mě vyhledali fotbalisté. Už před tím jsem si zjistil kdo jsou. A protože Sami, šéf kanceláře AP v Jince mě ujistil, že jsou to jeho známí a tak dostali na balón 5 dolarů.

V následujících dnech kluci odlétali svá navigační sóla a měli hotovo. Protože jsme výcvik ukončili o pár dní dříve, přišel čas na velkou údržbu letadla. Během tří týdnu nalétalo asi 100 hodin a 500 přistání. Podotýkám, že šlo o úplně nové letadlo. Motor fungoval bezvadně, jinak jsme stále něco opravovali. Upadený kužel, nefunkční elektrické vyvážení, rozbitá výškovka od odlétávajícího kamení, neustálé defekty od trnů a zejména deformující se pružina hlavního podvozku. Ihned jsme tuto závadu u výrobce reklamovali a chtěli jednu náhradní. Bohužel, pan Chip E. Irwin s námi komunikoval pouze jednou s tím, že tento typ letadla již nevyrábí, a že pružinu dodá pokud si objednáme alespoň 3... Opravu jsme nakonec provedli v montážní betonové jámě, za pomoci dvoutunového heveru a několika dřevěných špalků. Přestože výrobce dodal s letadlem náhradní plech a nýtovací kleště, zapomněl na nýty a jakýkoliv spojovací materiál. Protože cokoliv se dá koupit pouze v Addis, scházející šroubek nahradíte leda nějakým vymontovaným z auta.... Neustálé defekty nakonec vyřešily tři spreje na rychlou opravu pneumatik. Do každého kola padl jeden, a defekty se pak opravovaly samy....

Po sto hodinové prohlídce jsem naplánoval ještě poslední dva navigační lety. Hned jak jsem zde začal létat, jsem měl touhu zaletět nad Rudolfovo jezero ( Lake Turkana). Začíná v Etiopii, velkou deltou do něho vtéká řeka Omo a končí v Keni. Jezero je poloslané, 220 km dlouhé a až 50 km široké.

 

Vyrazil jsem tam s Giomem. Cestu už dobře známe, vede dolů na jih přes Kangaton a nedaleko Sůdánu. Kraj pod Kangatonem je pustý, šedohnědý. Jen kolem řeky je trochu zeleně. Jak se blížíme k deltě, vše se mění. Nacházíme letiště Kullam Omo. Hned vedle je velká vesnice z chatrčí. Ženy nosí na hlavách obrovské džbány. Nikdo nám ale nevěnuje pozornost. Uděláme dvě letmá přistání a letíme k jezeru. Podle GPS to bude za 5 minut, pak už ukazuje, že jsme sice nad jezerem, ale voda nikde. Jen zeleň a spousta dobytka. To pokračuje až na vzdálenost 5 km od Keni, kdy jsme konečně nad vodou.

 

I když je dobrá viditelnost, konec nevidíme. Je jak moře. Opatrně zaletíme nad vodu, letíme asi kilometr od hranice. Vzduch je klidný a užíváme si to. Večer porovnáváme údaje terénu z GPS s mapou na Google a se skutečností. Mapa v GPS souhlasí s papírovou mapou, satelitní snímek ukazuje, že voda ustoupila tak o 10 km a skutečnost je o 20. Omo sebou přináší hodně země z hor a zanáší severní část jezera.

 

Druhá touha byla zaletět do hor na severozápad, na horská letiště Zilmamu a Tulgit. Na tento let jsem vyrazil s Habteyem, Ve slunečném ránu jsme postupně stoupali nad pomalu se zdvihajícím terénem. Je zde vše zelené. Tady domorodci ještě nevypalují porost. Podle GPS bylo bezvětří. To se však naráz změnilo, když jsme přestoupali hranu náhorní roviny, kde leželo letiště. Pozůstatky dráhy jsou ještě dobře vidět, ale uprostřed dráhy roste několik stromů. Později v Addis se od kapitána Salamona dozvím, že člověku, který ho kdysi vybudoval je již 80, a 20 let jej nevyužívá. V mapách je stále uváděno jako funkční. Po průletu nad dráhou nám nejde moc stoupat, projevuje se důrazně závětří pahorku nad letištěm. Urychleně hledám oblast stoupání a nabíráme výšku k přeletu hor na severu. Pokračujeme k Tulgitu stoupáme do FL90 a sedlem proletíme na druhou stranu. Vrcholky jsou v hladině 100. Tulgit si prohlížíme jen z bezpečné výšky, původní jednosměrná dráha končí v osadě, je dlouhá tak 500m hrozně do kopce. Protože tam havarovalo mnoho letadel, postavili kousek vedle dráhu novou, také do kopce ale s možností opakovat. Na staré dráze byl možný jen jeden pokus.

 

Vracíme se zpátky, klesáme kolen pramenů Kibish river a nad stejnojmennou osadou. Uprostřed asi sem tam přistane letadlo. Pokračujeme nad řekou směrem k nalezištím zlata, Kibish je zlatonosná. Za primitivních podmínek tam zlato dolují domorodci rýžováním. Svého času tam byl i důl.

Pak ještě letíme hledat slony, naposledy si je fotím a letíme domů. Byl to můj poslední velký let zde.

Druhý den ráno ještě honem zaletím k Hot springs, je mi smutno, zamiloval jsem si to zde a chci se brzy vrátit., Parkuji letadlo na nové dráze. Intenzivně se pracuje na jejím prodloužení, za týden po mém odjezdu je hotovo včetně betonové desky. Nejvíce práce dalo odklizení obrovských balvanů. Zbytek je práce pro skrejpr za traktorem.

Jdu se rozloučit se všemi přáteli, a v deset hodin vyrážíme autem na čtyř denní cestu do Addis. Moje práce v parku končí, od teď jsem hostem a mohu si užívat jako turista.

Autor: Antonín Chroust

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Děkuji

Odpovědět

Datum : 20.06.2011 23:45, Vložil : Bren

Pěkný seriál a pěkně napsané. Autorovi patří dík.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka