Můj výlet za prací do Etiopie podruhé (2. část)

27.05.2011

Díly seriálu:

Mui river

Národní park Omo má svoji správu na základně Mui na břehu stejnojmenné řeky. Ian mě vodí po vesnici, ukazuje zařízení. Vesnice je na malém pahorku, z jedné strany nová dráha, z druhé řeka. Na vršku je strážní stanoviště a hlavní rádio. Ostatní budovy jsou roztroušené na východním svahu směrem k řece Mui. Ve zděných budovách bydlí management, v plechových skauti (strážci parku) a ostatní zaměstnanci. Je zde Dílna s kompresorem a agregátem a obrovská klec na místního mazlíčka, ochočeného gepardího samce Šibu. Stany (budu v něm bydlet i já) jsou asi 20 metrů od sebe roztroušené v buši. Jsem ze všeho očividně vykulený, dáme si první a poslední Colu zde a jdu se ubytovat. Zatímco ostatní bydlí v domech, mě je přidělený polodům polostan na okraji buše. Mám smíšené pocity, nepůsobí to moc bezpečně, betonová deska se zdí kolem sociálního zařízení, obytná část má dvojitou plátěnou střechu a stěny – stěny jsou veliká síťová okna. Lůžko tvoří veliká matrace na zemi, k uschování osobních věcí slouží dřevěná bedna se zámkem. Na terásce stolek, židle a nezbytná petrolejová lampa. Elektřina je zde přepych pouze v kanceláři, klubovně strážců a správcově domě od 9 do 21 hodin. Na buvoly, kteří přicházejí do vesnice se setměním se pást si mohu sáhnout.. Nejednou mě v noci vzbudí jejich funění, křik opic na stromě nad stanem, hyen nebo lvů a nekonečná muzika cikád. Lampu nechám raději svítit celou noc.

 

Hned odpoledne letíme na první inspekční let do jižní části parku. Park tvoří několik zhruba 1000 metrů vysokých pohoří a nížina kolem řeky Omo a jejích přítoků. Na pohořích roste převážně tráva, všude samý kámen. V nížině se střídá savana s buší. V savaně roste tráva ve větších trsech sem tam strom, buš je džungle se stromy vysokými do čtyř metrů. Letadlo při nouzovém přistání by v ní zmizelo jak jehla v kupce sena. Zatím je vše žlutozelené. Čeká se příchod dešťů. Netuším, že za dva týdny bude vše monotónně černé. Na náhorní planině nacházíme veliký shluk vesnic. Letíme ve větší dálce, aby si domorodci postupně na letadlo zvykli a nezačali po nás střílet. Ianovi se situace zatím zamlouvá. Za tři týdny je vše jinak, lidé i dobytek se začnou stěhovat za vodou, což je pro park pohroma. Přistáváme se západem a než stačíme letadlo uvázat,trvá to deset minut, je tma. Jsme blíž rovníku, tma přichází rychle.

Jedeme rovnou na večeři na uvítanou, připravila ji Ianova přítelkyně Lea. Odehrává se venku, je tma tmoucí, tolik hvězd jsem neviděl ani u nás na horách. Obdivuji Ianovu baterku.. Za chvilku zjistím, že bez takového halogenu se zde v noci neobejdu. Na prostranství mezi budovami se pasou buvoli, v podstatě celou noc a zažene je jen dupání a světlo baterky. Cesta v noci do stanu z kanceláře nebo do kuchyně je vždy s dávkou adrenalinu. Setkání s buvolem v noci bez baterky je životu nebezpečné.

 

Dopoledne po snídani a nezbytné pozemce jedeme na letiště. Letiště tvoří strip 03-31, je krásně rovný dlouhý asi kilometr. Je široký 20 metrů. 5 metrů od kraje už je buš. Povrch je uválcovaný kámen o velikosti ořechu. Později zjišťujeme nemalá poškození stabilizátoru výškovky od odlétávajících kamenů. Na jižním okraji je betonová deska s oky ke kotvení. V noci často přichází velice silný vítr. Ian už je s letadlem sžitý, po prověření jeho reakcí v nouzových postupech ho opět pouštím na sólo. Zatímco létá, důkladně prohlížím dráhu a pak nařizuji její úklid od větviček s trny dlouhými asi 2 cm. Je to mor pro „bantamová kola do buše“ našeho Zenaira. Později se ukazuje, že je to jen kosmetická paráda. Dvou plátnová pneumatika má stejnou odolnost, jako polobotky na měsíční tůře v Alpách. Zároveň nechávám odstranit všechny keře a stromy 20 metrů kolem dráhy. Žáci pak nebudou mít pocit, že přistávají na lesní cestu.

Odpoledne se setkávám Habteyem etiopským žákem, který se vrátil z dovolené. Již dva měsíce před tím jsem mu poslal veškeré materiály ke studiu. Je malý, v letadle musí mít 10 centimetrovou podložku pod sebou i za sebou. Zkouším Iana a pověřuji ho, aby seznámil Habteye s materiálovkou letadla a naučil předletovou prohlídku.

 

Habteyovi je 25 let, má devět tříd základní školy a v parku začal pracovat před dvěma lety jako uklízeč. Protože je velmi učenlivý a rychle se naučil velmi dobře anglicky, postupně se vypracoval na velitele skautů. I díky tomu byl vybrán AP do pilotního výcviku. Pak letíme seznamovací let. Nikdy neřídil auto a je to jeho první let a tak se kochá. Později jsem měl pocit, přes jeho svědomitost, že se kochal celý výcvik. Stálo mě to hodně sil...

Při tomto letu podruhé a naposledy za celý měsíc spatříme 3 žirafy, hned je letím zblízka vyfotit.... V celém parku jich je 17 a za měsíc už jen 16.

 

Druhý den ráno se totéž opakovalo s druhým žákem, Francouzem Giomem, který je zástupcem Habteye. Seznámení s letadlem se opakuje, teď je ale v roli učitele Habte, Ian má dozor. Pak celý výcvik létáme maximum možného, každý žák dvě hodiny denně, hodinu ráno a odpoledne.

Giom je ve výcviku trochu rychlejší, výcvik má hotový po 17 dnech s 31 hodinami, Habte po 19 dnech s 34 hodinami. Létáme dvě hodiny před obědem a dvě hodiny po obědě. Mezitím máme teorii. Občas si Ian vezme letadlo na inspekci, tak mám možnost prozkoumat okolí po zemi, dvakrát mi zakázali létat, prý si musím odpočinout.

Autor: Antonín Chroust

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka