Můj výlet za prací do Etiopie podruhé (1. část)

18.05.2011

Pro oživení – v minulém článku jsem popisoval, jak jsem se dostal do Etiopie složit ultalight Zenair, jak jsem získal povolení CAA Ethiopia ke zkušebním letům a o létání v CTR Addis Ababa Bole (HAAB). Teď bych chtěl vyprávět o mé druhé návštěvě Etiopie a létání v National park OMO, a o letadle, se kterým jsem v tomto parku létal výcvik s žáky.

Addis Ababa a příprava na cestu

Do Etiopie jsem cestoval po druhé opět na pozvání společnosti African Parks Fundation (APF), která se starala o asi desítku parků v Africe, z toho dva měla v Etiopii. http://www.african- parks.org/apffoundation/index.php

Úkolem bylo se správcem parku Ianem přeletět letadlo do parku a vycvičit dva žáky, Etiopana a Francouze po zkoušky k získání kvalifikace pilotů UL.

Tentokrát jsem letěl s Turkish airlines z Vídně opět přes Istambul a Chartům. Letadlo a servis byl opět na výborné úrovni. Pasové odbavení a získání víza už bylo bez problémů a byl jsem opět očekáván správcem parku Ianem, kterému mám dokončit přeškolení na typ, To ale až po přeletu Zenaira, kterého jsem tu na podzim skládal, do Národního parku Omo.

 

První den jsem věnoval odpočinku a nákupu nezbytností na měsíc pobytu v buši, což jsem zatím moc netušil.

Druhý den jsme připravili letadlo na cestu. Tři měsíce stání na stojánce GA se projevily pouze „odpařením“ asi 70 litrů benzínu a zažraným prachem do laku. Ještě odpoledne jsme si byli na CAA pro nezbytná povolení, která se podařilo konečně zajistit, předem zaplatit přistávací poplatky, podat plánky na dnes i zítra a provést nezbytnou motorovou zkoušku a zálet.

 

Večer máme ještě v pivnici hotelu Beer Garden Inn briefing s kapitánem Salamonem. Upozorňuje nás na jistá specifika létání v ET a na nejbližší letiště kolem parku. Létá zde asi 20 let s Cesnou Caravan pro společnost Abyssian Flight Services. Na let do parku jsme se těšili o to víc, když odpoledne přišla zpráva, že se do našeho parku po 4 letech vrátili sloni.

Přelet do parku, Arba Minch a Jinka

Po naložení letadla nezbytnostmi a mapami, které byly aktuální mimo velká města před 10 lety a nezbytné rozcvičce s vytažením letadla na pojížděčku na kopec, jsme se nahlásili na Bole Ground a začali pojíždět.

 

Čekal nás přelet na asi 800 km trase přes Arba Minch (HAAM) a Jinku do Mui kde je základna parku. Na vyčkávacím Bravo 07R stojíme jako třetí za 2 cesnami EA. čekáme na volno po přistání 767 a 757 EA. A pak už přichází Clear to Take-Off a odlet na trasu. Přestože už při pojíždění aktivujeme plánek na Groundu a opět na Toweru, dispečer se po vzletu ptá, kam že to letíme, když točíme doprava. Po opětovném sdělení, že je to HAAM žádá, ať zůstaneme na frekvenci. Asi za pět minut volá, že až opustíme CTR, ať zavoláme Addis info.

Po zavolání na info následuje opět řada dotazů na trať a cílovou destinaci. Zajímavé. Plánek byl podaný den předem a celé řízení sedí v jedné budově. Paní nám dá naladit jakousi frekvenci a rozloučí se. Později večer vyčteme v AIPu, že je to NDB HAAM.

Pro jistotu letíme asi 1000m na zemí a převážně klesáme. Mapy si dávám na klín, stránky z AIPu mezi sebe a dveře. Před přistáním je nemohu najít a tak zjišťuji, že při stokilometrové rychlosti se dveře 5 centimetrů odsají a mapy uletěly. Není moc kde přistát. Terén je nerovný, samý kámen a proláklina, HAAB leží v 7000 Ft a HAAM v 1000 Ft. V nevelké vzdálenosti míjíme 2 nezpevněná letiště A větší jezera Lake Abiata a Lake Shala s plameňáky. Terén působí pustě, ale skoro celý je obdělaný. Čím dál od Addis se plechové střechy mění za proutěné a z banánových listů. To se později za HAAM změní....

 

Máme dobrý vítr, GS 160km/h a po dvou hodinách začínáme vyhlížet rudé jezero Lake Abaya. Jezero je veliké, dlouhé 80 km. Jeho barva je způsobena zemí, kterou do něj splavují řeky z hor na severu. Těsně s ním sousedí Lake Cha ́mo, je o 50m níž ale blankytně modré, i když je napájeno průsakem z horního červeného jezera. Protože se chceme podívat na druhou stranu na zebry v parku Nechsar, a tak musíme dvakrát přes něj. Břehy obou jezer obývají mohutní krokodýli...

HAAM nemá CTR, i když má svoji věž a vybavení k odbavení 737. RWY jsou 03 a 31. K navigaci slouží pouze zmiňované NDB. Služba řízení je tu pouze hodinu před příletem a hodinu po odletu 3x týdně po odletu pravidelné linky do HAAB. Létá se sem Foker 50 a 737 EA hezky ručně.

Přivítal nás sám ředitel letiště, jsme tam první tak malé letadlo, a 35°C ve stínu. Kde že je těch příjemných 21 z Addis. Let trval 2°40 ́ a 400 km je za námi.

APF zde vedloNational park Nechisar. Patří do naší skupiny, a tak si voláme o benzín. Čeká nás let v horku přes hory, nevíme, jaká bude spotřeba, raději doplníme.

 

Po vzletu z 31 točíme vlevo kolem města, podívat se na letiště a město a pak kurzem přes hory 200 km do Jinky. Tam má odloučenou základnu náš park. Let je nádherný, i přes to, že je po poledni a začíná pracovat pořádně turbulence a ne všude se dá stoupat a my potřebujeme 9000Ft. Vítr máme stále převážně do zad. Krajina je stále krásná, začínají se objevovat první požáry v buši. Požáry zakládají domorodci, aby vypálili starou trávu a porost a narostla nová pro dobytek. Zde začíná mít kráva větší hodnotu jak bankovka... Bohužel je to metla pro divoká zvířata.

Po přeletu hor jsem netrpělivý, vyhlížím Jinku s letištěm Baka (BCO), dráhy 06 a 24 do kopce. Město je v podkově kolem letiště, 4500Ft, má asi 30000 obyvatel, poslední město v jižní Etiopii, na území velkém jak ČR. To nevím, co mě tam čeká.

Přestože jsme očekáváni, na letišti je rušno. Letiště zde totiž plní funkci obrovského náměstí, hřiště a pastviny zároveň. Kluci hrají fotbal, všude se pasou krávy a kozy a lidi si chodí sem tam. Děláme první přiblížení a průlet, poprvé shora s kopce a začínáme to rozhánět. Následuje průlet proti kopci a stoupání kolem pahorků za městem k otočení a teď už pomalejší průlet, pro poslední kontrolu. Lidé a zvířata jsou už pěkně za zábradlím kromě jedné krávy, kterou z toho trefilo a leží pěkně uprostřed, na ní stojí pasák a hrozí klackem. Přistáváme za půlkou a pozoruji, že za námi utíká dav lidí uzavírá se a jak zpomalujeme, lidi běží i k nám zepředu. Nakonec není pojíždět kam. Jsme v pasti davu asi o tisíci hlavách. Vypínáme motor až když přijde zástupce správce parku Sami a se skupinou kluků s klacky začne dav usměrňovat. To jsem nečekal, mám z toho šok, a nejsem schopen vytáhnout foťák. Každý si chce na letadlo sáhnout a podat ruku s piloty. Napřed se bojím, u nás jsem dostal masáž, čím vším mohu onemocnět, ale protože Ian si s tím hlavu nedělá osmělím se. Parta kluků co hlídá letadlo za mnou vyslala vůdce a začíná domluva, že když jim dám pár dolarů na balón, pojmenují po mně svůj fotbalový klub.

Protože lidí přibývá, vydáme pokyny a kluci začali formovat dav do uličky dlouhé asi 50 metrů, abychom mohli odletět. Když už to skoro bylo, přiběhl pasák krav a chtěl se pomstít za tu mrtvou krávu. Kluci si s ním poradili a můžeme letět. Uděláme ještě dva průlety a vydáváme se přes hory na poslední úsek, 150 km do Národního parku OMO na letiště a základnu MUI.

Přes hory potřebujeme 8000Ft, a příštích 120 km nebude opravdu kde přistát. Bude to možné až za řekou Omo, kde je park. Po přeletu hor klesáme přes národní park Mago, krajina se mění v nížinu kolem řeky a začíná být zelenější. Sporadicky vidíme typické domorodé vesnice, ale žádná zvířata. Blížíme se k řece a začínám být okouzlený.

 

Je tu nádherně. Nízkým průletem zdravíme naše strážce u přívozu přes řeku, zbývá nám už je 10 minut do mého na měsíc nového domova. Hledáme zvířata, ale ještě je neumíme z letadla hledat, tak zdravíme průletem alespoň naši hlídku, prohlížíme naši vesnici a letiště Mui river 1780Ft a přistáváme. Po 5 hodinách letu náš Zenair urazil 730 km nad pro mě nehostinným terénem. Ian už je zvyklý, měl jako správce parku v Zambii pro osobní použití Belancu.

Vyložili jsme letadlo a čekáme na Čučua, který se pak stává mým osobním řidičem. Ten přivezl dva hlídače. Jejich jediným zaměstnáním je hlídat letadlo, dokud bude v parku. Mají dřevěná kopí, stan a plastovou láhev vody. To ještě netuším, jakým je tady plastová láhev (pro domorodce) pokladem.

 

Jedeme kilometr do vesnice, sídlí zde vedení parku. Je zde ošetřovna, rádio, základna strážců a krátká nedávno postavená dráha 06 a 24. Těsně sousedí s vesnicí, je 180 metrů dlouhá a do kopce, převýšení asi 15m. Dostal jsem první úkol – provést kolaudaci. Po důkladné prohlídce nechávám odstranit vůz kamení, zválcovat povrch a odstranit tři vzrostlé stromy téměř na jejím prahu. Zhruba za týden je hotovo a provedu zde první přistání. Musím si zvyknout na rozhodování a odpovědnost, dokud jsem zde, jsem tu CAA. Pak ještě doporučuji dráhu ještě aspoň o 70 metrů prodloužit na horní vodorovné části.

Autor: Antonín Chroust

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Odpovědět

Datum : 19.05.2011 21:28, Vložil : Mahony

Už aby tu bola druhá časť.

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka