´Bestie´ se vynořila, aneb Helldiver z Lower Otay Lake

11.11.2010

Mgr. Zdeněk Procházka

V pátek 20 srpna 2010 se na břehu jezera Lower Otay Lake nedaleko města Chula Vista u San Diega v jižní části okresu San Diego na západním pobřeží USA přihlížejícím naskytla velmi nevšední podívaná - nedaleko břehu se, zavěšena na masivních ocelových řetězech jeřábu, ukotveného na břehu jezera, začala z vody po více než 65 letech od ukončení druhé světové války vynořovat opravdu nevšední „Bestie“.(Bestie, anglicky „Beast“, přezdívka Helldiveru díky jeho problematickým letovým vlastnostem). Přihlížející měli možnost spatřit velký jednomotorový, jen málo poškozený letoun, blížící se pomalu k modré plachtě, položené na břehu jezera, kam jej zanedlouho jeřáb značky Terex firmy Brewer Crane and Rigging s nosností 170 tun také jemně posadil. Opatrnost byla na místě. Slavný,ale i velmi problematický bombardér amerického vojenského námořnictva, US Navy,  Curtiss SB2C4 Helldiver sériového čísla ( dále Bu No) 19866 totiž nedobrovolně pobýval na dně jezera, které je zásobárnou pitné vody pro San Diego od 28. května 1945.

Tehdy totiž s letounem ze stavu cvičné bombardovací jednotky VB 14 odstartovali k cvičnému střemhlavému náletu na cíle nedaleko Lower Otay Lake pilot - nováček, původem z Texasu  Ensign E. D. Frazar, doprovázený sedačku střelce zaujímajícím armádním střelcem Sergeantem Josephem M. Metzem (velmi zajímavé, že mu své sedadlo střelce pro tento cvičně bojový let galantně „přepustil“ Frazarův obvyklý, dodnes žijicí střelec  Robert Kofnovec). Po startu z pozemního letiště amerického námořnictva Corpus Christi (NAS Corpus Christi, Navy Air Station), když se pilot se strojem BuNo 19866, který byl jako jeden z 2054 v hlavní výrobní továrně  Helldiverů Curtiss-Wright Corp., Airplane Division v Columbusu v Ohiu vyroben pravděpodobně  v červenci 1944 a US Navy po záletu zalétávacím pilotem námořnictva převzat do stavu 25. července 1944 - ve výšce  1500 stop připravoval k cvičnému střemhlavému náletu (byť  to prameny nepotvrzují, je více než pravděpodobné, že stroj mohl mít pod oběma polovinami křídla podvěšeno celkem 454 kg pum), došlo k náhlému vysazení čtrnáctiválcového hvězdicového motoru Curtiss-Wright R-2600-20-Cyclone 14 o výkonu 1927 HP....

Po několika dalších neúspěšných pokusech o nastartování motoru začal Frazar zvažovat, zda by osádka měla letoun opustit na padácích či zda nouzově přistát. Problematický hornatý terén v okolí jezera Lower Otay ale hovořil proti možnosti pokusit se zde o nouzové přistání. Nedaleká klidná hladina jezera k němu ale zdánlivě vybízela. S vysunutými velkými perforovanými brzdicími klapkami a zataženým podvozkem se Frazar přibližně v 15.30 tamějšího času, jak uvádějí dobové záznamy US Navy, za účasti zmíněného střelce opatrně přibližoval k hladině jezera. Nesnadné přistání se strojem o vzletové hmotnosti 6440 kilogramů se naštěstí zkušenému pilotovi zdařilo zcela perfektně a těžký letoun rozstříkl po dosednutí na hladinu chladné jezerní vody. Oba letci jej posléze zdárně opustili a zatímco po řadě minut doplavali chladnou vodou na břeh, jejich stroj pomalu klesl na dno jezera do hloubky 85 stop necelých 200 yardů od břehu jezera. Na jeho existenci se brzo zapomnělo.

„Táta ani pilot nevyskočili, protože když zhasl motor letounu, byli přílíš nízko pro seskok padákem“, dodával k tomu při vyprošťování letounu přítomný syn Josepha Metze Jim „Lower Otay si pamatuju jako klidné a odlehlé místo, na kterém jsme se se starším bratrem často projížděli na loďce“, vzpomíná dne mladší bratr střelce, který přežil nouzové přistání na vodě jezera, Josepha Metze, Robert. „ Jednou mi pří jízdě  loďkou po jezeře ukázal místo, kde podstoupili nejtěžší životní zkoušku“, dodává dnes Robert místo Josepha, který se vyproštění svého Helldiveru z jezera podobně jako pilot E. D. Frazar nedožil. „Jednou před 30 lety jsme při lovu kachen na jezeře museli loďkou projet nad místem, kde dědečkův Helldiver ležel na dně“, dodává dnes jeho vnuk Eric. A co na to Frazarova vnučka Allison, která byla také přítomna vyproštění stroje ? „Bylo mi pět, když dědeček zemřel na infarkt“, říká. „Věřil jsem mu i po přistání v Otay. Po pár dnech se z toho „otřepal“a létali jsem dál. Frazar byl výborný pilot a já jsem mu bezmezně důvěřoval“, říká dnes o Frazarovi jeho dosud žijící standardní střelec Robert Kofnovec.

 

Až v březnu 2009 zpozorovali  místní rybář Duane Johnson z Pine Valley a bývalý námořník Curtis Howard z Alpine na obrazovce svého elektronického vyhledávače ryb Hummingbird velmi neobvyklé obrysy, svědčící o tom , že na dně leží historický letoun. („Na obrazovce vyhledávače to vypadalo jako něco, obrysy čeho jsou vidět dvakrát či dokonce čtyřikrát, bylo to podivné, Když jsem se podíval znovu a pozorněji, spatřil jsem na ní něco, co vypadalo jako směrovka letadla“, dodává dnes Johnson Svůj objev si naštěstí nenechal pro sebe, fotografie z „rybího vyhledávače“ poslal elektronicky FAA. Při podrobnějším pátrání za účasti US Navy ( všechny vraky letounů, nalezené v jakýchkoliv vodách, jsou dodnes vlastnictvím amerického námořnictva), reprezentace města San Diego a především Tarase Lyssenka a jeho zkušeného týmu z chicagské firmy A+T Recovery (firma již úspěšně vyprostila 33 Dauntlessů, Wildcatů, Hellcat a Vindicator z jezera Michigan na kanadsko-amerických hranicích, část je jich možné v restaurovaném stavu vidět v National Naval Aviation Museu ve floridské Pensacole dále jen A+T) bylo určeno, že jde o zmíněný SB2C4.

Bylo jasné, že pokus o vyproštění stroje, pokrytého tunami jezerního jílu, který, jak ukázal před začátkem vyprošťování na dně odborníky A+T a městskými potápěči ze San Diega provedený detailní průzkum, byl v téměř neporušeném stavu včetně rozměrného překrytu kokpitu  a kompletně vybavených prostor osádky - bude velmi složitý. V úterý 17. srpna začali zmínění odborníci s pomalým odsáváním tun jezerního jílu, jimiž byl letoun zavalen.

„Musíme postupovat pomalu a opatrně, nikdo dnes po 65 letech neví, v jakém stavu křehký drak vzácného stroje, který bude po vyproštění dopraven do renovátorských dílen muzea v Pensacole, ve skutečnosti je“, dodal bývalý armádní ranger (pohraničník), dnes šéf  velmi úspěšné firmy A+T, zabývající se vyprošťováním historických letounů z jezer Taras Lyssenko. Dalším problémem bylo v následujících dnech že na trupu stroje nebyly zúčastněnými potápěči nalezen vhodné body pro upevnění tažných lan, které na trupu hledali ve velmi kalné vodě jezera podle dobového továrního manuálu a nezbývalo jim, než najít na trupu nové závěsné body pro zavěšení ocelových lan. Již ve středu 18. srpna byla ovšem  na dně z trupu stroje uvolněna a na břeh dopravena jeho první část – rozměrný střední a zadní díl odsuvného překrytu kokpitu. „Na břehu se ukázalo, že jsou ve skvělém stavu a mohou být bez problémů restaurovány“, říká bývalý námořní pilot, dnes šťastný vlastník jediného dochovaného SB2C4, ředitel muzea v Pensacole Bob Rasmussen. Velmi zajímavé je, že náklady na vyproštění letounu činily 125 tisíc dolarů, jeho renovace bude stát dalších nejméně 300000, přičemž vše je a bude hrazeno z darů příznivců historických letounů.

Helldiver z Otay nahradí v muzejních sbirkách již dříve National Air and Space Museu ve Washingtonu vrácený jím dříve do Pensacoly zapůjčený SB2C5.  Po důkladném očištění stroje a opatrném odmontování jeho překrytů byly postupně v kokpitu nalezeny (při nulové viditelnosti spíše nahmatány) a na břeh postupně dopraveny padáky osádky, záchranný člun a dokonce i velká mačeta. Poté v pátek vyprošťovacímu týmu zbývala jen „maličkost“ - na břehu kompresorem nafouknout mnoho nafukovacích vaků, vsunout je pod trup Helldiveru bez tun jezerního bahna v kokpitu, nadzvednout jej a pomaličku jej vlečnou lodí táhnout ke břehu. Když v odpoledních hodinách jeho trup, zdvižený z vody zmíněným jeřábem, dosedl na zde připravenou  rozměrnou modrou plachtu, skončil po 65 letech neobyčejný příběh slavného stroje.

„To, že jediný dochovaný z 2054 vyrobených SB2C4 uvidíme po renovaci v muzeu v Pensacole, nebude jen připomenutí památky mého otce, ale celé skvělé generace těch, kteří vybojovali vítězství“, dodává pilotův syn Dick Frazar.

(Velmi zajímavé je, že se z 5105 celkem vyrobených Helldiverů dochovalo jen 5 kusů, jeden z nich je možné spatřit v Aténách v muzeu osvobození, další v thajském leteckém muzeu, zbylé dva jsou vlastnictvím National Air and Space Musea ve Washingtonu, respektive Yanks Air Musea v kalifornském Chinu. SB2C5 americké organizace vlastníků historických letounů Commemorative Air Force, sídlící v Texasu je dokonce letuschopný)

Mgr. Zdeněk Procházka

 

Prameny

Knihy

Enzyklopedie der Flugzeuge Augsburg, Weltbild Verlag 1994 Heslo Curtiss SB2C Helldiver

Časopisy

Letectví a kosmonautika, 1988, číslo 2, s. 27 : Němeček, Václav Curtiss SB2C Helldiver

SB2C Helldiver in action Squadron/signal Publications Inc  ? (kopie)

Internet

http://www.navalaviationmuseum.org/getdoc/9fd86cd2-40a3-... Helldiver Rising

http://www.signonsandiego.com/news/2010/aug/17/family-me...

http://www.signonsandiego.com/news/2010/aug/18/   helldiver-plane-be-raised-thursday-morning 19.8.2010

http://www.nbcsandiego.com/news/local-beat/Helldiver-Raised...(19.8. 2010)

http://www.warbirdinformationexchange.org/phpBB3/viewtopic.php.. Otay Reservoir SB2C - The recovery operation has begun!!! 

Foto

http://www.fox5sandiego.com/news/kswb-pg-helldiver-recovery,0,1379863.photogallery

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka