Návrat Ducha z bažin - příběh legendárního Boeingu B-17E

29.06.2010

Mgr. Zdeněk Procházka

V pátek 11.června 2010 došlo v kalifornském přístavu Long Beach k události, na niž milovníci warbirdů po celém světě čekali dlouhá desetiletí a mnoho z nich již zřejmě příliš nevěřilo, že by se jejich sen někdy mohl stát skutečností. Za dunění motorů přelétávajících P- 51 Mustangu a P- 40 Warhawku ze sbírky známého amerického sběratele historických letadel Eda Maloneyho zatáhl letecký historik a sběratel historických letounů Alfred Hagen za lano a uvolnil plachtu, dosud skrývající neuvěřitelně zachovalou přední část trupu opravdového diamantu mezi dochovanými warbirdy - jednoho z pouhých čtyř  existujících amerických čtyřmotorových bombardérů Boeing B -17E. Nešlo ovšem o jakýkoliv z desítek dochovaných či dokonce létajících B -17, ale o doslovný klenot mezi dochovanými historickými letouny, legendární B-17E sériového čísla 41-2446, který  od 23. února 1942 do května 2006 ležel v takřka neuvěřitelně nepoškozeném stavu v rozsáhlé bažině Agiambo osm kilometrů od severního pobřeží Nové Guineje (ostrov v okrajové části Tichého oceánu, v Korálovém moři poblíž Austrálie).

Onoho dne snad ani sám zachránce slavného letounu Alfred Hagen ještě příliš nevěřil tomu, že jeho neuvěřitelné dílo, návrat doslovné ikony mezi warbirdy do USA se mu konečně podařilo uskutečnit.

Slavný stroj se totiž na kalifornské pobřeží vrátil poprvé po 69 letech! V továrně Boeing v Seattlu ve státě Washington na západním pobřeží USA byl pod konstrukčním číslem 2257 s velkou pravděpodobností dokončen koncem listopadu 1941. Americká armáda (US Army) jej oficiálně na zdejším továrním letišti převzala pouhý den před 7. prosincem, dnem japonského útoku na americký válečný přístav a vojenskou základnu v Pearl Harboru na havajském ostrově Oahu (kterým začala druhá světová válka v Pacifiku), tedy 6. prosince 1941. Odtud jej pilot Lieutenant (poručík) John Haig přelétl na letiště Fort Douglas a později do kalifornského Sacramenta, kde mu byla ve zdejším skladu Air Depot instalována výzbroj – dvě otočné motoricky poháněné střelecké věže Sperry na hřbetě trupu za kokpitem a v jeho dolní části, kulomety do bočních střelišť na pravém a levém boku střední části trupu a do ručně ovládané ocasní věže za kormidly. S výjimkou jednoduchých ručně ovládaných kulometů v bočních střelištích byla ve všech zmíněných střelištích instalována kulometná dvojčata, ve všech případech výrobek firmy Browning, typu M2 ráže 12,7 mm. Zde jej také poprvé převzala jeho mateřská osádka, která s ním měla během tvrdých bojů s Japonci až do konce jeho existence jako bojového stroje sdílet osud a za jeho knipl poprvé usedl kapitán (Captain, Cpt.) Frederick „Fred“ C. Eaton. Pouhých deset dnů po ničivém japonském útoku na Pearl Harbor a okolní americká letiště, 17. prosince 1941 Eatonem pilotovaný stroj vyrazil na Havaj a po mnohahodinovém letu přistál na japonským útokem poničených zdejších letištích Hickam Field a Wheeler Field. Tehdy se také k osádce jako náhrada za nemocného původního bombometčíka Sgt. J. J. Treliu připojil nový bombometčík, (bombardier) seržant (Sergeant, Sgt.) Richard E. Oliver , který měl se strojem stejně jako celá osádka zůstat až do posledních chvil. Z havajských letišť stroj zajišťoval  hlídkování kolem ostrovů.

Long Beach 11. 6. 2010

11. února 1942 odtud ale vzlétl k letu na další pacifické bojiště, do Austrálie. Jako část letky „A“ vedené majorem Carmichaelem přistál po mnohahodinovém letu nejdříve na letišti na Vánočním ostrově (Christmas Island v Polynésii, dnes patří ke státu Kiribati), 12. února po dalším osmihodinovém letu na letišti Nandi na ostrově Canton (nedaleko Samoy, dnes součást Kiribati). Později přelétl na francouzské letiště Plaine des Gaiacs na Fiji, kde svoji jednodenní  přítomností zajišťoval potřebnou loajalitu tamější vichistické vlády vůči Spojencům. (americké jednotky se v Nové Kaledonii, jejíž součástí Fiji je, vylodily 19. března 1942)  19. února odlétl na australské letiště Garbutt Field, kde po mnohahodinovém letu přistál 20. února. Protože ale Garbutt bylo snadno dostupné pro japonské bombardéry, byl divertován na letiště v Cloncurry. 22. března odtud opět přelétl na Garbutt a jeho osádka začala s přípravou na první  nálet amerických bombardérů v jižním Pacifiku. Mělo jít o nálet devíti amerických bombardérů ze stavu 22. bombardovací peruti (22 Bomber squadron, BS) sedmé bombardovací skupiny (7th Bomb Group, BG)) na lodi v přístavu Simpson Harbor na japonské základně v přístavu Rabaul v Bismarckově soustroví v západním Tichém oceánu (dnes součást státu Papua - Nová Guinea, tehdy tzv. Nová Británie). Nad zmíněný cíl dorazilo pouhých pět amerických bombardérů včetně B-17E sériového čísla 41-2446 brzy ráno 23. února 1942. Eatonem pilotovaný letoun vysypal své pumy na cíl, obchodní loď o  výtlaku asi 10 tisíc BRT pro problémy s pumovnicí až při druhém náletu na přístav,  jeho výsledek ovšem nebyl letci zpozorován pro hustou oblačnost nad přístavem. Při něm proletěl pravou polovinou jeho křídla japonský protiletadlový granát , který naštěstí nevybuchl. Poté na něj zaútočily i japonské stíhačky Mitsubishi A6M Zero. Osádka včetně palubních střelců je divokým manévrováním a střelbou z palubních kulometů odrazila. Ocasní střelec seržant (Sgt) John V. Hall nahlásil sestřel Zera ve výšce 24 tisíc  feetů (stop) na vzdálenost 200 - 300 feetů po vypálení 400 dávek (salv), jeden z bočních střelců seržant Russell Crawford nahlásil sestřelení dalších dvou Zer. Jejich bombardér byl také zasažen palbou palubních zbraní Zer a po jejich útocích v něm byly četné zásahy střelami ráže 20 mm a 7,7 mm. „Náš jediný bojový let na této B -17E by se dal díky tomu, že jsme při letu k přístavu proletěli třemi či čtyřmi prudkými větrnými bouřemi, přirovnat k cestě temným nočním peklem, navíc jsme  přístav ve tmě neviděli. Ráno po našem druhém okruhu a svržení pum jsme museli bojovat s půltuctem Zer, která na nás útočila“, vzpomínal později palubní inženýr seržant (Sgt) Clarence A. LeMieux.

Po ukončení útoku Zer letěl bombardér podél severního pobřeží Nové Guineje. Když se ukázalo, že v nádržích docházejí pohonné hmoty  („podíval jsem se na palivoměry, ukazovaly, že nádrže jsou skoro prázdné“, dodával později LeMieux), téměř spotřebované při druhém náletu na přístav a manévrování při útocích japonských stíhaček. rozhodl se kapitán stroje Frederick „Fred“ Eaton přistát se zataženým podvozkem na velké zelené ploše, kterou považoval za velkou louku. Teprve když tam jeho B - 17 bez problémů dosedl, ukázalo, že jde o rozlehlou bažinu porostlou šest stop vysokou bahenní travou (nazývanou domorodci Kunai), přeplněnou krokodýly, jedovatými pavouky a dalšími nebezpečnými živočichy. „Uviděli jsme něco, co vypadalo jako zelené pšeničné pole a Fred řekl „přistaneme tam“. Nouzové přistání, tedy belly landing ,  provedl perfektně, jen se nám při něm ohnuly vrtule, z osmičlenné osádky při něm byl lehce zraněn jen navigátor George Munroe. Teprve když jsme otevřeli boční trupové dveře, zjistili jsme, že všude kolem nás je čtyři až osm stop vody a že jsme přistáli v bažině a jsme až po krk v ní „ , dodával později  LeMieux. Z bažiny se ale celá posádka s vydatnou pomocí místních domorodců dostala po dvou dnech se zdravou kůží („když jsme se po namáhavém prosekávání vysoké ostré bahenní trávy mačetou konečně po dvou dnech dostali na pevnou zem, byli jsme tak poštípaní od moskytů,  že někteří z nás díky tomu měli halucinace“ , dodával později LeMieux) a s pomocí tamějšího australského zástupce Alana Championa dorazila 1. dubna 1942, 36 dnů po havárii lodí na spojeneckou základnu do Port Moresby (dnes hlavní město státu Papua -Nová Guinea, přístav na východním pobřeží Papuánského zálivu na jihovýchodě ostrova, tehdy hlavní spojenecká základna v oblasti bojů) a opět se na jiných letounech  zapojila do dalších spojeneckých náletů na japonské síly. Jejich B 17E, ležící v bažině, postupně  zarostl vysokou bahenní travou a tiše zde  nepovšimnut ležel až do října 1972, tedy více než třicet let. „Při svých dalších šedesáti bojových letech jsem často přelétával nad bažinou a „naším“ vrakem B -17E. Vždy jsem nad ním zakroužil, ukázal jej svým novým osádkám a vyprávěl jim, jak má původní osádka v bažině zázračně přežila“, dodával později „Fred“ Eaton.

Long beach 11. 6. 2010 Linda Oliver manželka Olivera a syn

Long Beach 11. 6. 2010 Odhalení

Zázračný objev

25. října 1972 dorazil do muzea amerického letectva na základně Wright Patterson Air Force Base zajímavý telegram z tamějšího australského velvyslanectví. V jeho textu stálo : (nalezen) „havarovaný B -17 nesoucí v ocasní části číslo 412446“. To ale velvyslanectví odpovědělo že v muzejním archívu nebylo nalezeno žádné hlášení o ztrátě stroje tohoto čísla, jednotce, k níž patřil či osudu osádky stroje. Zprávo o neobyčejném nálezu byla ale pravdivá- zapomenutý stroj po více než třiceti letech při letu nad bažinou svým Bellem UH-1H Iroquis v rámci vrtulníkového cvičení objevila osádka 9. peruti australského královského letectva (RAAF, Royal Australian Air Force), která podle některých pramenů dokonce se svým 4762 kg(startovní váha) vážícím Iroquisem přistála na pravé polovině křídla a kompletně prozkoumala vnitřní prostory stroje. Osádka vrtulníku byla velmi překvapena minimální korozí letounu a s výjimkou ohnutých vrtulí a několika prasklých  netříštivých plexiskel zcela bezvadným stavem a neporušeností a tím, že jeho vybavení je kompletně  předválečné výroby, o čemž svědčila i data 1933, 1935 a 1938, vyražená na nábojích v nábojových pásech kulometů, v kokpitu našla dokonce termosku osádky se zbytky kávy. Na fotografiích Charlese Darbyho, které se poprvé objevily v jeho knize Pacific Aircraft Wrecks v roce 1974, byly v kokpitu k vidění také autentické radiostanice, kompasy a bezpečnostní pásy, které byly později dalšími návštěvníky vraku demontovány stejně jako zbraně, demontované Australany ještě v roce 1972. Velmi zajímavé je, že jeden z původních kulometů ráže 12,7 mm byl darován novoguinejskému muzeu, kde byl vystavován ještě v roce 2006.

V devadesátých letech se v projektu vyproštění stroje začal angažovat nejdříve známý americký sběratel a fanda historických letounů  David Tallichet, později od něj práva na jeho vyproštění za 100000 dolarů koupil další sběratel Alfred Hagen. „Od roku 1996, kdy jsem  Swamp Ghost spatřil poprvé na vlastní oči, stal se mou láskou na první pohled“, dodával později Tallichet. Tehdy již ale pozoruhodný vrak,  zvláště poté, co paprsky agresivního novoguinejského slunce zlikvidovaly  původní nátěr trupu olivovou barvou, zářil svým rozměrným kovově zbarveným trupem a křídly do dalekého okolí jako významný orientační bod a sloužil tak mimo jiné k navigaci i pilotům četných zde prolétajících misionářských letounů. „Nikdy nezapomenu na chvíli, když jsem se 21. listopadu 2003 poprvé prosekal vysokou  Kunai trávou v bažině k vraku. Na boku trupu jsem spatřil zcela neporušený velký znak amerického letectva s červeným středem, nazývaný „meat ball“ používaný v roce 1942 a otevřenými bočními dveřmi na levé straně trupu jsem vstoupil do trupu. Díky autentickému vzhledu trupu jsem si připadal jako v roce 1942 a dokázal jsem si dobře představit, kudy původní posádka trup po „belly landing“ opustila.  Bohužel jsem ale společně s Robertem Greinertem, s nímž jsem tento pozoruhodný stroj navštívil, také zjistil, že tento unikátní artefakt se začíná propadat hlouběji do bažiny“, dodává dnes Hagen.

Začátkem května 2006 se oba jmenovaní muži společně s dalšími 11 muži a 1 ženou z USA  a Austrálie včetně pěti filmařů díky stále platnému vývoznímu povolení pro vzácný artefakt, udělenému v roce 1999 novoguinejskou muzejní radou, pustili do namáhavé přepravy  svářecích aparátů, rozbrušovaček a dalšího nářadí, potřebného k demontáži slavného stroje, do bažiny z domorodé vesnice, vzdálené od ní tři kilometry. Poté co se vyprošťovací tým  během deseti dnů namáhavě prosekal vysokou bahenní travou a náletovými dřevinami k vraku, následovala mnohadenní tvrdá práce za pomoci domorodců při oddělování obou polovin křídla, demontáži obou vodorovných ocasních ploch a všech čtyř původních motorů a přípravě všech částí včetně trupu na letecký transport pronajatými transportními vrtulníky Mil Mi -8 do ústí řeky osm kilometrů odtud. Nutno dodat, že během celého průběhu vyprošťovacích prací musel tým podobně jako původní osádka v roce 1942 bojovat s vysokými teplotami, takřka stoprocentní vlhkostí, s jedovatými škorpiony a velkými pavouky a v neposlední řadě s malárii přenášejícími agresivními moskyty. Během demontáže pravého křídla na ně dokonce vylezl jeden ze zdejších velkých mořských krokodýlů a nejevil žádnou snahu je urychleně opustit! („Vše v bažině plavalo“, dodává k tomu Hagen).

Po demontáži na části pod nimi výprava postupně nafoukla pomocné nafukovací vzdušné vaky a zavěsila  na demontované díly ocelová lana „Když se po 64 letech téměř šest tun vážící kompletní trup stroje s již demontovanými vodorovnými ocasními plochami, zavěšený na lanech pod Mi -8,  zdvihl z bažiny, rozbolely mne zuby z pomyšlení, že  by se trup, zčásti stále ještě vyplněný vodou,a kývající se pod vrtulníkem, mohl za letu zlomit. Současně jsem ale přes obrovskou únavu začal zdvíhat radostně ruce. Deset let tvrdého boje o vrak mj. i s novoguinejskou vládou bylo za mnou“, řekl mimo jiné 11. června 2010 v Long Beach Alfred Hagen. Dva  najaté vrtulníky Mil Mi - 8 po čtyřech týdnech tvrdé práce týmu na demontáži letounu postupně přepravily nejprve kompletní trup včetně SOP a stabilizátoru, poté všechny čtyři demontované  původní motory, levou a poté i pravou polovinu křídla (velmi zajímavé je, že levá polovina křídla se během převozu vrtulníkem půl míle odtud vysmekla z lan, ale byla opět vyproštěna a utrpěla jen malé poškození) a vodorovné ocasní plochy na transportní plošinové čluny zakotvené v ústí místní řeky Musiari asi osm mil odtud. Poté je remorkér během tří dnů odtáhl do druhého největšího novoguinejského přístavu Lae. Zdánlivě nic již nemělo bránit návratu unikátního artefaktu zpět do USA stát v cestě. Opak byl ale pravdou.

Zrezaví Swamp Ghost ?

Vláda Papuy - Nové Guineje (dříve australské území, od roku 1975 je samostatným státem), vedená tehdejším ministerským předsedou Michaelem Sommare se zalekla negativního ohlasu ve sdělovacích prostředích na to, že by vzácný artefakt měl opustit území státu a zcela zrušila  ředitelem tamější muzejní rady  Simonem Poraitukem již dříve udělené vývozní povolení a označila vyproštění stroje za ilegální. Unikátní letoun tak další dlouhá léta chátral  ve skladu na molu Bismarckovy loděnice v Lae. Alfred Hagen ale své úsilí nevzdal. Pomocí mnoha slibů a 100 milionů dolarů, které věnoval na zřízení novoguinejského muzea tvrdých  bojů na tomto ostrově za druhé světové války (Spojenci a Japonci zde bojovali od 8. 3. 1942 do dne kapitulace Japonska 2.9. 1945) se mu v lednu 2010 konečně podařilo zlomit odpor zdejší vlády a parlamentu a znovu získat exportní povolení. 27. ledna 2010 tak mohl být unikátní stroj za přítomnosti Hagena vytažen z přítmí Bismarckových loděnic a ve třech obrovských nákladních kontejnerech naložen na nákladní loď Tasman Pathfinder a vydat se po 68 letech po moři na svou cestu domů do USA.

19.února dorazil do novozélandského přístavu Tauranga, odkud  směrem na západní pobřeží USA na další nákladní lodi vyrazil 16. dubna 2010. Do losangeleského přístavu unikát dorazil v průběhu května.   Asi stovka pozvaných hostů včetně  Alfreda Hagena, syna Davida Tallicheta, který zemřel v roce 2007 a vdovy po něm  a  návratu Ghosta se již nedožil a vdovy po Richardu E. Oliverovi, tento diamant mezi perlami, resp. neuvěřitelně dochovanou přední část jeho trupu po 68 letech slavnostně uvítala 11. června 2010 na parkovišti vedle  známého Reef restaurant ve zdejším přístavu. Nyní se kompletní unikátní stroj s velkou pravděpodobností stane vlastnictvím Pima Air Musea v Tusconu v Arizoně a nelze vyloučit, že bude důkladně staticky renovován, protikorozně zabezpečen a případně vystaven v diorámatu, zobrazujícím jeho pobyt v bažině, Jde totiž o jeden z pouhých čtyř ve světě dochovaných z 512 vyrobených B- 17E (velmi zajímavé je, že výroba každého kusu E v Boeingově továrně v Seattlu stála daňové poplatníky v USA  v roce 1941 298065 tehdejších dolarů) a jediný stroj s bojovou minulostí (ostatní tři dochované stroje výrobních čísel 2406 a sériovým číslem 41 - 2595,   2504 se sériovým číslem 41 - 9032, resp. 2682 se sériovým číslem 41 - 9210, nyní v USA procházejí již desetiletí renovací do statického, některé spíše novostavbou do letového stavu. Velmi zajímavé že na Nové Guinei se v průsmyku Black Cat Pass nachází ještě vrak dalšího B- 17E výrobního čísla 2706 a sériového čísla 41 - 9234, který je ale nyní již ve velmi špatném stavu).

Hlasy že by stroj měl být uveden do letového stavu se objevily i v souvislosti se Swamp Ghost, to by ale znamenalo výměnu asi 80 procent autentických původních dílů a faktickou ztrátu unikátní „time capsule“ (časové konzervy), kterou dnes Swamp Ghost představuje. „Návrat původního stroje, na němž bojoval, do USA bylo poslední přání mého manžela Richarda E. Olivera, když  v srpnu 2009 umíral ve věku 89 let“ , dodala k tomu 11. června vdova po jednom z posledních žïjících členů původní osádky Linda Oliver. (jako poslední člen osádky zemřel 17. ledna 2010 ve věku 91 let navigátor George B. Munroe, první pilot stroje George Eaton zemřel v březnu 1994)

(Rozpětí B-17E bylo 31,63 m, délka trupu 22,29 m, prázdná hmotnost 15005 kg, maximální rychlost 512 km/h ve výšce 7620 m, maximální dolet 5311 km, běžný 3215 km s 1814 kg pum, dostup 11155 m, poháněly ji 4 hvězdicové motory Pratt a Whitney R-1820-65 o výkonu každého 1200 koní. Prototyp B-17 vzlétl poprvé v Seattlu 28. června 1935..)

--

Mgr. Zdeněk Procházka   

Napsat autorovi

--

 Prameny

Knihy

Barnes Norman The RAAF and The Flying Squadrons, Sydney, Allen and Unwin 2000

Encyklopedia drugiej wojny swiatowej Warzsawa, Wydawnictwo Ministerstva obrony narodowej 1975 (heslo Nowa Gwineja)

Chant, Chris Nejslavnější bombardéry Praha, Svojtka and Co 2000

Časopisy

Flugzeug, 1988, číslo 4 , August/September: Stapfer, Hans-Heiri: Die Boeing B- 17 Flying Fortress

Internet

http://www.dailybreeze.com/ news/ci_15278380: B-17 salvaged from New Guinea

http.//www.pacificwrecks.com/aircraft/b -17/41-2446

http://www.presstelegram.com/news/ci_15263020 Burns -Hale Pamela B-17 that crashed in 1942 will be at Long Beach Friday

www.smithsonianmag.com/October 2007 :Darnton, John Swamp Ghosts

http://theswampghost.com

www.warbirdinformationexchange.com/ Swamp Ghost arrives in US

www.warbirdregistry.org/ B17registry

Různé

Wings over New Zealand Aviation Forum : B 17 in Tauranga

Prameny foto: sbírka autora (via  Smithsonian, Warbird registry, Swamp Ghost.com)

Fotografie jsou umístěny v galerii flyMag   flyMag-FS

Odeslání článku e-mailem

[x] zavřít

Komentáře k článku

Přidat komentář

    Kontrolní kód : Kontrolní kód

Thank you. dzieki

Odpovědět

Datum : 06.12.2018 02:18, Vložil : binshok

Hej jestem z Polski. Hi i am from Poland. binsger

TikTok Coins

Odpovědět

Datum : 05.12.2018 05:42, Vložil : binshok

[url=https://tiktokcoins2019.wordpress.com]see this[/url] How to GET INSTANT! TikTok Fans in 2019? TIKTOK COINS HACK 2019 Tik Tok Coins Free Hack 2019 TikTok Coins Generator 2019 Tik Tok Coins Hack 2019 Free TikTok Coins iOS Free TikTok Android Free Hack 2019

TikTok Coins

Odpovědět

Datum : 05.12.2018 03:59, Vložil : binshok

[url=http://tiktokfreecoins2019.withtank.com/]Get More Information[/url] How to GET INSTANT! TikTok Fans in 2019? TIKTOK COINS HACK 2019 Tik Tok Coins Free Hack 2019 TikTok Coins Generator 2019 Tik Tok Coins Hack 2019 Free TikTok Coins iOS Free TikTok Android Free Hack 2019

uwielbiam was very

Odpovědět

Datum : 01.12.2018 10:36, Vložil : Thegop

hello. i am from poland. i uwielbiam was!

Tik Tok Fans Hack DEUTSCH 2018

Odpovědět

Datum : 29.11.2018 20:52, Vložil : Thegop

Here is: FREE Tik Tok Fans Hack below: = [url=http://sshieh.blogs.wesleyan.edu/works-in-progress/comment-page-9/#comment-25583]this [/url] = Dann wird der Server bestätigt und das System ist in Form von Interaktion mit Freunden.Das Grün wird einen Kreis Freunde umdrehen, die nach dem Teil kommen. Wir drücken die Bestätigungstaste in der grünen Mitte. Und wir leiten uns auf eine neue Seite weiter, die Zustimmung der Follower, wir sehen sie dort auf den Tiktak-Logos, wichtig ist hier, dass TikTok keine Events mit WiFi-Verbindung für unbegrenzte Follower durchführt. Es gibt einen grünen Knopf, wir drücken diesen Knopf und wir machen es gut. Wir können abbrechen, wenn wir Freunde wollen. Dies geschieht auch als musikalisch heikle Freunde. Die meisten Türken sind sehr nett Musikalisch ziehen die Videos an. Die Musik hat ihren Namen geändert und du weißt, dass es TikTok war. kw: Musically Crowns Hack 2018 Musically Crown Hack 2019 Musically Generator Crown 2018 Mu

Všechny komentáře

Zeptejte se odborníka

Zkušený personál jedné z největších leteckých škol Flying Academy je připraven Vám pomoci s jakýmikoli otázkami týkajícími se letectví.

Zeptejte se

Kategorie

Bezpečnost

Civilní letectví

English info

Havárie

Historie létání

Letiště

Nejčtenější

Oznámení, kurzy, školení...

Pilotní výcvik

Prodej letadel

Technologie

Video

Vojenské letectví

Zeptejte se odborníka